Kudláčkovci=spravedlnost,vlast,pravda a právo na Blog.cz

Chtěl bych se zamyslet nad skutečností,která,jak se alespoň mě zdá (na rozdíl od
nezáv. sdělovacích prostředků) trápí značnou většinu obyvatel České republiky. Již řadu let, ale hlavně těch posledních 18 sametových je nám občanům ČR tzv.
většině neustále "vtloukáno do hlavy" ze strany některých rádoby politiků
toužících po zviditelnění a jím přisluhovačných médií, jedna zavádějící a
nebojím se říci lživá záležitost.
A to, že v ČR neustále přetrvává rasová diskriminace vůči cikánům ( záměrně
uvádím rasový název cikáni, jelikož již v roce 1924 se v příručce pro Četnické
sbory vydané Ministerstvem vnitra ČSR hovoří o cikánech a nikoliv o rómech ).
Ano, rasová diskriminace zde stále ne jen přetrvává, ale dokonce naopak roste.
Ovšem, vůči komu???
Jak je možné, že ve vyspělé civilizaci se na některé občany, jen kvůli tomu že
patří k určité menšině pohlíží zcela jinak než na určitou většinu, a tím byla
veřejně pošlapávána ústava. Je to snad proto, aby jsme jako státní celek
neustále některým státům dokazovali jaká je tady rovnoprávnost?
Těm státům , jako jsou USA, kde na konci 70 let černošské obyvatelstvo mělo
zakázaný vstup do většiny restaurací nebo dokonce v městské hromadné dopravě
museli sedět pouze na vyhrazených místech.
Nebo té slavné Anglii, která nás před pár lety neustále bombardovala kritikou za
rasovou diskriminaci a v okamžiku migrace cikánského obyvatelstva do Britského
impéria okamžitě zakazovala jejich odlet přímo z našeho území ?
Jak je možné ,že po několika měsíčním návratu cikánského obyvatelstva z Anglie
nazpět (poté co zjistili, že přeci jen u nás ten "rasizmus" není až tak špatný)
jim bylo naši vládou umožněno zpětně čerpat sociální dávky a to i přes
skutečnost, že to zákon o sociálních dávkách zakazuje? A u nás takový rasizmus... ,proč je tam tenkrát nechtěli???
Británie podle Mladé fronty Dnes v pondělí vrátila leteckým speciálem do Prahy dalších jedenapadesát Čechů, kteří v ostrovní zemi neuspěli s žádostí o politický azyl. Je to v pořadí již třináctá deportace. Od loňského září londýnské úřady takto vrátily již přes 700 českých občanů. Dlouholetý příliv žádostí o azyl od českých občanů, hlavně Romů, nyní ustává. Londýnské úřady jejich žádosti o azyl neuznávaly ani v minulosti, protože podle jejich názoru je Romové podávali hlavně z ekonomických důvodů. I s ohledem na plánovaný vstup Česka do EU proto Británie zpřísnila své normy a zařadila ČR spolu s dalšími devíti kandidátskými zeměmi mezi takzvané bezpečné země. V Británii platí také přísnější azylový zákon a tvrdší režim pro poskytování sociálních dávek. Vedle hromadného vracení Čechů se Britové přílivu žadatelů začali bránit také nepravidelnými kontrolami na ruzyňském letišti.Já mám další otázky.
Jak je možné, že v nespočetných případech absolutního úmyslného zdevastování
státních neboli městských bytů určitou menšinou nebylo zahájeno státními orgány
trestní stíhání pro podezření ze spáchání t.č. ničení cizího majetku, ba naopak
jim jsou přiděleny nové byty, a v opačném případě kdy toto provede občan jiné
většiny státní orgány konají okamžitě ?
Jak je možné, že v naši zemi je kolem 15-ti druhů sociálních dávek a stát pouze
v necelé polovině určuje pravidla pro jejich přidělování a o celém nadpolovičním
zbytku má pravomoc rozhodovat jedna pracovnice konkrétního městského úřadu soc.
odboru?
Jak je možné, že jsou určitým rodinám sociálním odborem opakovaně několikrát do
měsíce vypláceny zvláštní soc. dávky, přidělovány poukázky na jídlo (za který
nakupují alkohol), a jiným rodinám je sděleno, že nemají na nic nárok a ať svou
sociální situaci řeší prodejem svých movitostí jako auta či televize?
Jak je možné, že řada cikánských rodin ještě v minulém roce dostávala až do
svého obydlí od státu (nás všech) zcela bezplatně dodávky uhlí a běžný občan si
musel uhlí draze pořídit za své?
Jak je možné, že se cikánským rodinám po zdevastování přidělují nové a nové byty
(nebo obytné buňky v hodnotách několika milionů) a bezdomovci umírají bez
přístřeší?
Jak je možné, že je takový neúměrný počet obyvatel cikánské národnosti k
obyvatelům české národnosti, kterým je již v 18-ti letech přidělen částečný nebo
plný invalidní důchod?
Jak je možné, že se zde stále hovoří o speciálních rómských soc. programech
(školských,pracovních,bytových) a nikoliv o speciálních
polských,ruských,vietnamských nebo českých soc.programech ? Není zde
vyzdvihována jedna menšina nad druhou???
Ano. Přiznejme si. Je zde rasizmus !!!
Skutečně jsme klesli už tak hluboko, že se bojíme nazývat věci pravým jménem, a
to bez ohledu na to zda jsme černí, rudí,žlutí nebo bílí jen kvůli tomu, aby nás
náhodou někdo neoznačil za rasisty?
Jen si kladu otázku, kdo zde při současných sociálních poměrech bude za padesát
let menšinou???
P.S: Pro kluky z Útvaru pro boj s extrémismem - Doufám, že alespoň s něčím
skrytě v hlouby v duši souhlasíte.

Mám pocit,že se již o radaru napsalo mnoho,pojďme si tedy společně shrnout pro nás asi to nejdůležitější………………………..

Co se stane lidem, nad jejichž hlavami je zničena jaderná hlavice?

Americký protiraketový systém je zatím ve stadiu zrodu.

Podle dostupných informací je určen proti mezikontinentálním raketám (které překonávají vzdálenost delší než 5500 kilometrů a jsou schopny zasáhnout cíl na opačné zemské polokouli), a případně také proti raketám středního doletu (tady se vojenská terminologie různí, ale vcelku se dá říct, že v daném případě to jsou rakety s doletem mezi 2500 - 5500 kilometrů).

Prakticky by systém měl chránit území USA, a po zřízení protiraketové základny v Evropě (pravděpodobně v Polsku) i území jejich evropských spojenců.

Tady se názory odborníků liší,potřebuje opravdu Evropa ochranu před zeměmi Blízkého východu?

Zajímavou řeč pronesl tajemník íránské Nejvyšší bezpečnostní rady Alí Laridžání,který označil základny, které mají podle představ Washingtonu chránit USA a část Evropy před íránskými raketami dlouhého doletu, za vtip roku.

Podle Laridžáního je Evropa pro Írán nejdůležitějším obchodním partnerem a jeho země rozhodně nemá v úmyslu na kontinent zaútočit. Prý ani nemá čím.

"Proč bychom ostřelovali Evropu? Jakou logiku by měly takové kroky?" položil si řečnickou otázku.

Jak se k tomu staví ostatní země si můžete přečíst zde

Podstatou systému je, že vyslanou raketu zjistí hned při startu špionážní družice. Její let pak sledují radary, mezi nimi i ten, který USA chtějí postavit v Jincích. Ty také navádějí "protiraketu", která má srážkou hlavici s náloží zničit.

Nyní si řekněme,v rámci objektivity,i některá neutrální stanoviska odborníků:

Trosky shoří va tmosféře.

Co se stane s raketou po srážce s projektilem, který proti ní vyšle obranný systém ze země?
"Trosky po nárazu shoří v atmosféře, když do ní vstoupí," uvádějí informační materiály
Americké agentury pro protiraketovou obranu (MDA)."K té srážce skutečně musí dojít vysoko nad
zemskou atmosférou," hodnotí přední český znalec kosmonautiky Antonín Vítek z Akademie věd. "Hlavice se nárazem rozbije a zničí se také její tepelný štít, který potřebuje mít podobně, jako jej mají přistávací moduly astronautů."Každý z objektů, hlavice i protiraketa, se při srážce pohybuje rychlostí kolem sedmi kilometrů za vteřinu (tedy přes 25 000 km/h). Trosky vzniklé tak strašným nárazem pokračují v letu a jejich směr a rychlost závisí na úhlu srážky."Bez tepelného štítu a v takové rychlosti se předměty v atmosféře spálí, maximálně z nich zbudou kousíčky podobné malým meteoritům,"konstatuje Antonín Vítek.

Jaderná nálož nad oblaky

Dá se ovšem předpokládat, že pokud někdo vyšle mezikontinentální raketu, nedá do ní konvenční nálož, která nadělá jen relativně malé škody. V takové raketě bude nálož jaderná. Může tedy při nárazu nastat jaderný výbuch?"To je hodně nepravděpodobné," zamýšlí se Bedřich Heřmanský, profesor Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze.

Protiraketová obrana USA

V současné době má k dispozici:Protiraketové radary na území USA:

* základna Clear na Aljašce
* Cobra Dane na Aleutách
* Beale v Kalifornii
* Cape Cod v Massachusetts

Protiraketové radary mimo území USA:

* Fylingdales, Británie
* Thula, Grónsko
* Šakiri, Japonsko

Odpalovací místa raket:

* Fort Greeley, Aljaška
* Vandenbergova letecká základna,Kalifornie

"Podstatou jaderné exploze je spojení menších, takzvaných podkritických množství štěpného materiálu do jednoho, takzvaného nadkritického množství, v němž se rozběhne řetězová štěpná reakce. To asi ví každý," říká profesor Heřmanský s důvěrou ve čtenáře Aktuálně.cz. "Co je však o něco méně známé: důležité také je, aby se štěpný materiál udržel co nejdéle u sebe. Každý zlomek vteřiny,během kterého štěpná reakce pokračuje amohutní, dodá explozi více energie."Štěpný materiál bývá v bombě obvykle uložen v pevném mechanismu, který svým pootočením přiblíží podkritická množství ksobě a až do svého zničení drží štěpný materiál v poloze, kdy v něm běží řetězová reakce.Z toho podle profesora Heřmanského vyplývá,že když je nárazem mechanismus atomové bomby rozmetán, k jadernému výbuchu vůbec nedojde.

Spíše uran než plutonium

A co může způsobit štěpný materiál z rozbité bomby, který sice nevyvolá explozi, ale klesne do atmosféry?Nejpravděpodobněji by to byl uran, protože je relativně nejdostupnější. "Zbraňový" uran 235 by mohly teroristické státy získat obohacováním přírodního uranu.Uran je před štěpnou reakcí jen mírně radioaktivní a například v elektrárnách jej obsluha může brát do ruky v rukavicích.Rozptýlení několika set kilogramů tohoto prvku ve vysokých vrstvách atmosféry by tedy zdravotní ani ekologické problémy nemělo způsobit.Nebezpečnější je další štěpný materiál,plutonium, které je jedovaté. I v tomto případě se však dá očekávat, že jeho rozptýlení vysoko v atmosféře by problémy na zemi nevyvolalo.Navíc se zbraňové plutonium 239 v přírodě nevyskytuje, musí se buď vyrábět v jaderném
reaktoru, nebo získávat z vysoce radioaktivního vyhořelého paliva z atomové elektrárny. Postup
je to technicky náročný a jen málokomu dostupný.Proto je jen málo pravděpodobné, že by v
sestřelené hlavici mohlo být právě plutonium.

Požadavek na superpřesnost

Vyslání protirakety vyžaduje nesmírně rychlou reakci. Prakticky by musela vystartovat na cíl nějakých deset minut poté, co se potvrdí start rakety proti území USA, případně jejich spojenců,ti by ale už byli asi tak 2 minuty po zásahu."V dosavadních testech dopadl protiraketový systém velmi špatně," kritizuje například Philip Coyle, bývalý činitel Pentagonu a dnes nezávislý konzultant. Naráží na fakt, že v hrstce
dosavadních zkoušek, při nichž pozemní personál předem věděl, že probíhá cvičení, jen polovina protiraket trefila cíl.Podle dostupných informací je na amerických základnách na Aljašce a v Kalifornii k dispozici osmnáct protiraket. Na plánované základně v Evropě (zřejmě v Polsku) by bylo zpočátku
umístěno asi deset protiraket.Už tyto počty ukazují, že systém může být použitelný pouze proti raketám ze zemí podezřelých z terorismu. "Tyto prostředky by neměly dostatečnou kapacitu pro obranu proti
mohutnému jadernému arzenálu Moskvy,"konstatoval list New York Times.

Moderní rakety obtížným cílem

Propracované rakety vyspělých jaderných zemí mohou nést i několik hlavic, z nichž každá zamíří vlastním směrem. A k tomu mohou nést i několik klamných cílů v podobě balónků z kovové fólie, které v kosmickém vzduchoprázdnu poletí stejně rychle jako hlavice a popletou radary. Zastavit útok
takovéto rakety či vícera takovýchto raket by nynější americký protiraketový systém nezvládl.
Mezikontinentální rakety v dnešní době mají USA, Rusko, Čína, Francie, Británie, a dále pak Severní Korea (testy jejích raket však nebyly úspěšné) a na vývoji pracují také Indie a Pákistán (dosud mají rakety středního doletu).Není vyloučeno, že dálkové rakety, zatím v jednoduché podobě, postaví i další země.".

Tak co na to říkáte? JE OPRAVDU NEZBYTNĚ NUTNÉ PROSAZOVAT ZÁJMY USA i za cenu narušení vztahů s ostatními zeměmi? Je potřeba zde umístit radar,který nám v případě útoku vlastně vůbec nepomůže? A co ta spolehlivost celého systému,dá se tomu vůbec věřit? Nebyly by vynaložené peníze potřebnější třeba ve zdravotnictví?(a že to naší republiku nebude stát málo…) MÁME TO,JAKO SUVERÉNNÍ STÁT VŮBEC ZAPOTŘEBÍ NEUSTÁLE NĚKOMU LÉZT DO ZADKU,NEBO ZA TÍM VŠÍM JSOU TŘEBA TUČNÉ OBNOSY SMĚŘOVANÉ Z USA NA KONTA NAŠICH PŘEDNÍCH POLITIKŮ?:-)

JÁ OSOBNĚ nepovažuji radar,ani raketovou základnu v Evropě za příliš dobrý nápad a budu se i nadále aktivně podílet na jejím ZRUŠENÍ.

Dne 14.9. tomu bude 70let co nás navždy opustil jeden z největších velikánů naší slavné historie T.G.Masaryk.

Pocházel z chudé rodiny, v mládí se pohyboval většinou na Moravě a ve Vídni, kde roku 1876 ukončil studium filozofie. Poté odjel na cesty (Itálie, Německo). Rok strávil na univerzitě v Lipsku, kde se r. 1877 seznámil se svou budoucí ženou Charlotte Garriguovou, s níž se roku 1878 oženil. V roce 1882 se stal mimořádným profesorem Karlovy univerzity v Praze, která získala v T.G. Masarykovi vítanou posilu. Svým netradičním postojem dával najevo, že vědecké poznání má sloužit člověku a celé společnosti, ne jenom akademickým kruhům. Zapojil se do bojů proti padělaným Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému, čím si znepřátelil radikálně nacionalistickou část veřejnosti. Brzy poté byl výsledkem jeho filozofických závěrů vstup do politiky, které chtěl dát vědecký rozměr. V roce 1900 založil nepočetnou avšak intelektuálně založenou tzv. realistickou stranu (Č.stranu lidovou), která kladla důraz především na morální postoje, vzdělanost a systematickou práci. Do vypuknutí 1.světové války v této straně působil jako jediný poslanec říšské rady.

V 90.letech vydal Masaryk řadu spisů (Česká otázka, 1895; Jan Hus, 1895; Naše nynější krize, 1895; moderní člověk a náboženství, 1896; Otázka sociální, 1896). V roce 1897 se stal řádným profesorem Karlovy univerzity. V této době se postavil proti vlně antisemitismu a s velkou rozhodností prosazoval práva židovské menšiny (Hilsnerův proces) i práva Slovanů (Záhřebský proces) v Rakousko-Uherské říši. Po vypuknutí 1.světové války odjel na konci roku 1914 do zahraničí, kde působil ve Švýcarsku, Francii a Velké Británii, aby tam ,, vypověděl osobně válku centrálním mocnostem" - jak posměšně komentoval jeho akci rakouský tisk. Rozpoznal, že přišla dějinná chvíle k opětovnému dosažení české politické svébytnosti a převzal největší díl odpovědnosti za budoucnost českého a slovenského národa. Masarykovo postavení vypadalo zpočátku beznadějně. Doma se mohl spolehnout jen na úzký kroužek příznivců, kteří pod vedením Eduarda Beneše vytvořili tajnou organizaci Mafie. Jejich úkolem bylo udržovat spojení, shromažďovat špionážní informace a hlavně působit na domácí politiky. Ve významný den Husovi smrti 6.7. 1915, kdy zahajoval protirakouskou zahraniční akci, nosil již ve svých myšlenkách obrysy budoucího státu, který měl vzniknout spojením historického celku českých zemí se Slovenskem a s Podkarpatskou Rusí. K personálnímu posílení odboje došlo až na konci roku 1915. V září přijel do Paříže E.Beneš, neobyčejně schopný a neúnavný administrátor, a v prosinci navázal s Masarykem spolupráci i slovenský astrofyzik Milan Rastislav Štefánik. Všichni společně spolupracovali při vzniku Národní rady československé v Paříži (1916) jako hlavní orgán protirakouského odboje a postupně získávali pro svou akci stále větší pochopení od představitelů dohody. V roce 1918 byla dohodovými spojenci uznána za vládu. Od února 1916 se stal jejím předsedou. Dohodové mocnosti dlouho kalkulovaly s možností, že se Rakousko-Uhersko odtrhne z německého vlivu a stane se ve středoevropském prostoru protiváhou Berlína. Na vytvoření národních států, nezávislých na Rakousku, jak to proklamoval Masaryk v listopadu 1915, pohlížely jen na jednu z možných variant. Za války Masaryk modifikoval koncepci směřující k demokratizaci politického systému Rakouska-Uherska a postavil se do čela boje za samostatný československý stát jako součást obrozené Evropy. Na základě myšlenkové shody s Wilsonem tak mohl přesvědčit dohodové spojence o nutnosti nové organizace střední Evropy, kde by československý stát tvořil hráz oddělující mocnosti Rusko a Německo.Masaryk postupně prosadil ideu samostatného československého státu, opírajícího se o západní demokracie, proti odlišné koncepci K. Kramáře, usilujícího o spojení autonomního československého státu s carským Ruskem. Masaryk vycházel z koncepce F.Palackého a K.H.Borovského o přirozené sounáležitosti Čechů a Slováků jako větví jediného slovanského národa.

Aby Národní rada dodala těmto teoretickým koncepcím skutečné váhy, inicioval založení československých legií v Rusku, Francii a Itálii, jejichž existence napomohla při získávání mocností Dohody pro myšlenku nezávislosti Československa, která byla vyhlášena 28.října 1918. V květnu 1918 koncipoval a podepsal Pittsburskou dohodu o budoucí podobě Československa, 18.10. 1918 jako předseda prozatímní vlády zveřejnil prohlášení československé nezávislosti (Washingtonská deklarace), ve které proklamoval hlavní demokratické principy jak vnitřního uspořádání, tak zahraniční politiky budoucího československého státu jako demokratické parlamentní republiky. Na podzim 1918 považoval Masaryk otázku Čech a Slovenska za otázku světovou, která bude řešena v rámci nové Evropy, zavedením vyššího, dokonalejšího a spravedlivějšího řádu mezi lidmi a národy.Ideál humanity považoval za základní mravní ideu české demokracie. Jako politik byl humánní v nejvlastnějším slova smyslu, protože se řídil zájmy jednotlivce i celé společnosti, řešil sociální problémy, ale nepřikláněl se k pravicovému nebo levicovému radikalismu. Jeho názorem bylo, že se demokracie opírá o osvícenectví, humanismus a vědu. Velký důraz kladl na výchovu k demokracii, na mravní výchovu bez jakékoliv náboženské nesnášenlivosti.

Mnohokrát proklínaný, nepohodlný a v tisku zatracovaný Masaryk se triumfálně vrátil do Prahy 21.12.1918. Již dříve 14.11.1918 byl zvolen Revolučním národním shromážděním prvním československým prezidentem, v této funkci potvrzen i v prezidentských volbách 1920, 1927, 1932. Vystupoval jako rozhodný stoupenec Společnosti národů, podporoval rozvoj přátelských vztahů k Francii, ale i Německu a Rakousku. Po 1.světové válce dokončil vzpomínkovou práci Světová revoluce, vznikly tři svazky Hovorů s T.G.Masarykem od Karla Čapka, zdravotní potíže mu znemožnily dokončit třetí svazek díla Rusko a Evropa. V roce 1935 na úřad prezidenta rezignoval, zásadní politický vliv a autoritu si však udržel až do smrti roku 1937.

Jeho přesvědčení v radikální změny v otázkách nového uspořádání Evropy a v silný vliv naší nové republiky v otázkách světových se odráží ve shora zmiňované knize Karla Čapka Hovory s T.G.Masarykem a je důkazem toho, že naše slavná historie nás staví do role státu, který rozhodným způsobem ovlivnil celou řadu historických událostí. Karel Čapek položil Masarykovy otázku, snad jakoby záměrně, způsobem jakou by ji položila většina Čechů naší současnosti. Na otázku " A což, může malý národ, jako jsme my, zasahovat silněji do tohoto dění, jak říkáte, světového" ? Odpověděl " Může, právě v naší historii najdete příkladů ažaž, jen se do ní pořádně podívejte! Řekl jsem Vám, že jsem se na ní učil politice - teoreticky i prakticky. Naší historií jsem se zabýval pořád, přesto jsem psal proti historicismu, proti přílišnému vzpomínání slavných minulých dob. Takzvaná přítomnost je také historie, ne samo dění, ale věci, které se vyvíjejí, mají být předmětem našeho studia. Ať historik chce nebo nechce, vychází do minulosti z této přítomnosti, se kterou a ve které také žije. Mě stále šlo a jde o filozofii historie, jde mi o smysl našeho, evropského a světového dějstva vůbec.

Nemusím se zabývat otázkou, odkud a kdy jsme přišli do našich krajin, náš státní život se počíná v sedmém století, byli jsme jako Němci a jiní rozděleni na různé oblasti. Politicky i kulturně jsme byli pozadu za státy západnějšími a proto závislí na nich. Římský vliv se přirozeně nejsilněji uplatnil v zemích románských i Němci žili už několik let před námi pod římským vlivem a v desátém století byli tak daleko, že mohli obnovit římskou říši. Náš začátek i vývoj byl trochu jiný, proto také v literatuře humanismus u nás nebyl tak pronikavý jako u Němců, kteří byli dřív a silněji zapojeni do světové kultury římské.

Náš stát od nejstarších dob pod dobrým vedením Přemyslovců tvořil část obnoveného římského impéria, je věcí našich historiků vyložit správně poměr našich zemí k německé říši. Naši králové se pokoušeli výbojem a dynastickou politikou zřídit ve středu Evropy mocnější státní organizaci, Břetislav I., Václav II., Přemysl Otakar II., naše říše sahala na čas na Krakovsko a Poznaňsko, na Uhry, Štýrsko a Korutany, Lužice a Branibory. Vidět z toho, že už tehdy se cítil problém střední Evropy a byl politicky občas dost intenzívně řešen. To byla politika v pravém slova smyslu evropská, politika, ve které šlo stejně o naše včlenění do širšího celku Evropy jako o naše zajištění na exponované křižovatce mezi západem a východem, jihem a severem. Ta evropská koncepce měla své zdvihy a klesy, vrcholí za Karla IV., kdy se česká královská dynastie uvázala v římské císařství a kdy náš národ kulturně těsněji přimknul k západu, zlatý věk naší gotiky.

Naši situaci ve středu Evropy politicky dobře vycítil lidový král Jiří, když mu tanul na mysli mírový spolek křesťanských panovníků, středověká anticipace Společnosti národů. Jen se zahloubejte do našich dějin, uvidíte, že v nich nešlo jen o děje lokální, nýbrž také o světové.

Jako k nám přišel ze západu katolicismus, tak k nám přišel také popud reformační z Anglie. Byly sice už od třináctého století pokusy o reformu církví, ale šíř a hlouběji zahájil reformu náš národ právě jako národ celý. O hodnotě naší reformace husitské a bratrské přijímám úsudek Palackého. Naše husitské hnutí razilo cestu reformacím i v zemích ostatních, Luther se správně nazval husitou. Naše církevní reformace byla počinem opravdu světovým.

Pak máte protireformaci: i ta má ráz evropský a světový. Třicetiletá válka smetla naši politickou samostatnost a ustálila zhruba Evropu na staletí. Římská církev byla reformační revolucí donucena formulovat své učení přesněji na koncilu v Iridentě, musela sama provést reformy, začala se zvláštní pozornost věnovat výchově, školám a propagandě kulturní. Náš Komenský znamená vrchol naší reformace.

Objevením zámořských cest Evropa, do té doby obrácená Asii, dává se na pochod k západu a zmocňuje se postupně celého světa. Tím vznikly nové mezinárodní síly a konfigurace politické. Tento vývoj, náš poměr k německo-římskému císařství, naše reformace a protireformace zrodily Rakousko, spojení Rakouska, Čech a Uher se nestalo bez naší silné účasti, Rakousko nevzniklo přes noc. A nevzniklo jen pro obranu proti Turkům, nebylo ani prvním, ani posledním řešením problému středoevropského.

Rakousko, ne bez pomoci našich lidí, provedlo protireformaci násilím, potlačilo českou reformaci a zeslabilo a zvrátilo naši politickou samostatnost, nastala nám doba úpadku. Církevní reformace a protireformace, renesance a humanismus, pak rozvoj věd a nová filozofie způsobily v Evropě neklid a revolučnost, z nich vzešlo osvícenectví, v podstatě proticírkevní a Francouzská revoluce. Osvícenectví, zejména francouzské a německé, dalo kulturní prostředky našemu národnímu probuzení, jen si vzpomeňte, jak buditelům národa šlo o povznesení vzdělanosti a kultury vůbec. To máte Dobrovského, Šafaříka, Kolára, Palackého, Havlíčka a tak dále. A v tom našem probuzení je zase silný prvek západní, prvek té nové světovosti, s novým národním vědomím spojuje se koncepce vzájemnosti, hlavně slovanské - Kolár, Palacký odkazuje k centralizaci světové - naše národní probuzení bylo zároveň probuzením demokratickým a světoobčanským."

Připomeňme si proto tato slova, jejichž podstatu by měl mít každý Čech hluboce vryt do paměti a nepodceňujme význam našeho státu jak v otázkách Evropy tak i ve světa. Ve většině našich občanů dřímá v podvědomí jakýsi despekt vůči naší zemi, tituly jako "malý český človíček " a "čecháček" jsou toho důkazem. Zajímalo by mě, zda například v Litvě nebo Polsku se občané těchto zemí častují pojmy "litváček" nebo "poláček" nebo "malý polský človíček".Spíš ten kdo to říká, má zřejmě nějakou představu co to znamená, pravděpodobně něco nelichotivého. Přitom naše země je desátá v Evropě podle počtu obyvatel a na 32. místě na světě v pořadí podle DPH na obyvatele a kvality života, což ji řadí mezi nejvyspělejší země světa. V MF DNES z 30.8.2007 byl otisknut článek "Češi očima Němců". Hned první věta v článku byla "Hádejte, co tohle může být za lidi. Naschvál: který by jste řekli, že je to národ ? Jeho typickou vlastností je závist." Tak, divil bych se kdyby například Němec nezáviděl sousedovi jeho nejnovější BMW, nebo v Africe v zemích s nedostatkem vody nezáviděl soused sousedovi doušek vody, nebo brazilský playboy nezáviděl kamarádovi jeho krásnou přítelkyni. Závist je v určité míře v každém člověku na světě, je to lidská vlastnost, ne vlastnost národní. Tudíž, kdyby se někdy znovu otiskl článek v novinách, měl by znít "Hádejte, co tohle může být za lidi. Naschvál: který by jste řekli, že je to národ ? Jeho typickou vlastností je sypat si popel na hlavu !

Tento inzerát vyšel ve čtrnáctideníku Českého svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské - "Národní osvobození".Mimochodem,tento čtrnáctideník jsou už téměř jediné,stále ještě české noviny!

Je na každém z nás, jestli se k celostátní sbírce připojí či ne. Osobně se domnívám, že uctění památky a odkazu našeho prvního presidenta prof. Tomáše Garrique Masaryka za malý příspěvek rozhodně stojí.

S pozdravem všem. Ladislav Kudláček

6.7.1415 si připoneme jedno z nejsmutnějších výročí našich dějin a tím je bezesporu upálení,nebojím se říci,největšího reformátora církve a historicky duchem nejbohatšího Čecha - mistra Jana Husa.Skromného kazatele,pomenší kulatější postavy,ale s vnitřní morálkou a vůlí obra nadpozemské velikosti.Jan především nabádal k tomu,aby církev odhodila zlacený šat,stala se rovnou s lidem a vrátila se k tomu co říkal prostý člověk,určitě inteligentní,mimořádně vnímavý,lidsky spravedlivý,a dozajista nadán léčitelskými schopnostmi-J.Kristus.Hus hlavně usiloval o přiblížení duchovenstva a šlechty k poddaným a prostým lidem,odvolávajíce se přitom na rovnost všech před Bohem.

Václav Vladivoj Tomek jeden z našich nejvýznamějších historiků 19.století,absolvent filosofické a právnické fakulty,rodák z Hradce Králové řekl o Husovi,že "svým kázáním nejvíce hýbal myslemi lidu a působením mnohostranným stal se vůdcem těch,jenž se zasazovali o opravu ve zkaženém stavu věcí.

Nyní se ve zkratce podívejme na Janův životopis.Jan Hus se narodil mezi rokem 1364 až 1376,pravděpodobně jím byl rok 1369,v Husinci u Prachatic.Roku 1391 se stal bakalářem svobodných umění.V únoru 1396 byl prohlášen mistrem svobodných umění.15.října 1401-děkanem fakulty artistické (svobodné umění), současně byl vysvěcen na kněze. 14.března 1402 se stal kazatelem v kapli Betlémské po Mistru Štěpánovi z Kolína.Na jeho kázání,které bylo inspirované i knihami anglického filosofa J.Wiklefa v těch časech chodilo tisíce lidí a v davu bylo možno zahlédnout i manželku českého krále Václava IV-Žofii Bavorskou,jenž byla mistrovou velkou obdivovatelkou.(pozn.autora P.Kudláčka-Aby jsme pochopili Husovo kázání a kázání jeho žáků a přátel,jakým byl i Jeroným Pražský,musíme si uvědomit dobu ve které se nacházeli.Koncem 14. a začátkem 15.století se vyhrocovaly spory českého řemeslnictva a městské chudiny s bohatým německým patriciátem,vzrostl celkový odpor proti prodávání odpustků.Zápas sociální,vyvěrající z neutěšených poměrů nejchudších vrstev,dostával i ráz národnostní a proticírkevní.Zhoršovalo se rovněž postavení venkovského poddanského obyvatelstva:zvyšování roboty,připoutávání k půdě(zákaz opuštění panství),zrušení i formálního práva odvolat se proti bezpráví feudála.Prudce se rozostřily rozpory mezi nižší a vyšší šlechtou.Ale šlechta dohromady se stavěla proti největšímu feudálovi-církvi.Církev sama byla demoralizovaná:duchovní úřady se kupovalya prodávaly(nebylo vyjímkou držení několika úřadů jednou osobou-mnohoobročníci),rozmařilý život zvláště kléru vzbuzoval oprávněnou kritiku všech složek společnosti).
17.října 1402 se stal rektorem university pražské.5.prosince 1404 - HUS káže na památku výročí smrti císaře Karla IV. před kněžstvem (29.listopadu 1378 +)

18.října 1407 káže naposledy na synodě kněžské v domě arcibiskupově - "Stůjte přepásáni na bedrech svých" - nejostřejší Janovo kázání.Roku 1408-prvé žaloby na Husa ze strany kněžstva u arcibiskupa.Shromáždění národa českého na univerzitě ( v domě "U Černé Růže")- usnáší se 20.května, aby studentům nebylo dovoleno čísti Wiklifovy knihy - Dialog, Trialog a Knihu o svátosti oltářní - a žádný člen národa českého,aby neučil žádnému ze 45 článků Wiklifových ve smyslích jich kacířských, bludných nebo pohoršívých. 18.ledna 1409 - Dekretem kutnohorským- jehož autory jsou Jeroným Pražský a Jan Hus - král Václav IV. ustanovuje, aby národ český měl ve všech jednáních universitních tři hlasy (dosud měl pouze jeden);); Ač zajisté každý člověk jest povinen každého člověka milovati, přece jest zapotřebí, aby toto milování vycházelo toliko z lásky zřízené; pročež cizinci dáti v lásce přednost před domácím jest řádné lásky zvrácení, ježto pravá láska vždycky počíná u sebe sama, a následovně na potomstvo podle příbuznosti se převádí, …" V říjnu byl Hus po druhé zvolen za rektora university.18.července 1410-18.července-Jan Hus dán arcibiskupem do klatby.20.září 1410 HUS obeslán kardinálem Odonem z Colonny před soud papežův.15.března 1411 klatba na HUSA uvalená vyhlášena v kostelích pražských.. V polovině srpna 1412 dorazil do Čech legát papeže Jana XXIII a přinesl novou papežskou klatbu na Husa. Na Prahu pak byl uvalen interdikt, tedy zákaz vykonávání všech církevních obřadů a úkonů. Pro středověkého člověka představovalo něco takového vskutku tvrdou ránu. Vždyť interdikt zakazoval i křtít novorozeňata, oddávat novomanžele a pochovávat nebožtíky.10.listopadu 1412-HUS dokončil velký svůj spis "Výklad viery, desatera božieho přikázanie a motlitby páně".Zároveň popsal ve spise O českém pravopise systém tzv. nabodeníček vedoucí k odstranění spřežek v češtině. Nabodeníčko dlouhé, neboli čárka, se dochovalo dodnes, háček se původně psal jen jako tečka nad písmenem.Upozorňuje na lstivé kněží-"Prosím, abyste se varovali lstivých lidí a zvláště kněží nehodných, o nichž dí Spasitel, že jsou v rouše ovčím a uvnitř vlci hltaví."Ukazuje a nabádá k tomu,aby se nikdo nenechal zastrašit před někým,kdo je nespravedlivý,byť by to byl měšťan,šlechtic či duchovní.-"Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli."(z listu psaném v Kostnice).Ještě tentýž měsíc odchází HUS z Prahy do vyhnanství na Kozí Hrádek,kde pokračuje v kázáních stejně jako předtím v Betlémské kapli..Základní body své kritiky katolické církve shrnul v roce 1413 do latinského spisu O církvi (De ecclesia). Svůj postoj proti "kramaření s odpustky" , pořadníkům na církevní úřady a platbám za církevní úkony vyjádřil v latinském pojednání Rozprava o odpustcích a v menším českém díle Knížky o svatokupectví. Když tím vyvolává mocné bouře a nevoli lidu vůči církevním praktikám.Svá kázání zároveň zachycuje do souboru pod názvem Postila, aby je tak přiblížil svým pražským příznivcům.15. července1414odjíždí Hus na hrad Krakovec u Rakovníka.11.října nastupuje cestu do Kostnice,kde měl ve veřejném slyšení obhájit svoje názory.18.října vydává král Zikmund pro HUSA ochranný gleit.3.listopadu přijíždí HUS do Kostnice.28.listopadu HUS po předvolání ke kardinálům uvězněn.Po třech týdnech pobytu na koncilu,6.prosince,byl Hus neočekávaně zatčen a uvězněn v kostnickém dominikánském klášteře. Už současníci obviňovali v této souvislosti římského krále z věrolomnosti a vzhledem k barvě jeho vlasů a vousů mu dávali nelichotivá přízviska "liška ryšavá" nebo "šelma ryšavá".V únoru 1415-přímluva moravských pánů za Husa u Zikmunda.24.března Hus uvězněn v tvrzi Gottliebenu.6.dubna - Koncil kostnický vyhlašuje se za nejvyšší autoritu křesťanstva, které musí býti poslušen i papež.8. a 12.května žádají páni čeští a moravští veřejné slyšení HUSOVO.5., 7., 8.června veřejné slyšení HUSOVO.Hus však byl hluboce přesvědčen o nevyvratitelnosti svých názorů a trápen nemocí, špatnými podmínkami ve vězení a navíc i bolavými zuby se zatvrdil a odmítal učinit byť sebemenší ústupek, který by ho zachránil. Bylo by to totiž v rozporu s jeho představou pravého křesťana. A tak byl nakonec odsouzen prostě proto, aby církevní autorita neutrpěla v očích věřících.
18. a 23.června odsouzeny spisy HUSOVY.12.června - na sněmu čten protestní list českého panstva, opatřený 250 pečetěmi.1.července HUS naposledy před sborem.
6.července byl mistr JAN HUS upálen.

Aby mě někdo nemohl nařknout z neobjektivity,uvedu některá slova jednoho z nejvýznamějších historiků přelomu 19. a 20.století a přísného kritika našich dějin pana Josefa Pekaře.Pekař upozorňuje: "Není slušné dávati peněz papeži pro vylévání krve křesťanské"-kázal Jan Hus,a pochopíme,že toto stanovisko,jehož oprávněnost musila býti očividna myslím všech,kteří zlořády církevními byli již bez toho předpojati proti papeži a sesvětštělé církvi jeho,bylo brzo populárním v českém lidu pražském.A Pekař dodává-"Když stroměstská rada zatkla a popravila tři mladé lidi,kteří byli jedni s mnoha,jenž naslouchali Husovu kázání,tak přichází mnoho set lidí na rynk,volajíce do oken konšelům:"Chceme také umříti pro pravdu!...Umříti pro pravdu-tu můžeme poznati ten z všedních starostí a cílů vyrůstající hluboký zájem celého hnutí,jeho elán mravní a myšlenkový!Musíme konstatovati v nelíčeném podivu,že tímto svatým zápalem proniknuti byli ne pouze dva tři jednotlivci,vůdcové hnutí,ale především masy,především lid."Josef Pekař dále říká,že lid potřeboval v tento těžký čas náboženství a byl "nakloňen povahou svou k tomu,chápati je vroucně a hluboce,a tato tendence rostla v něm bezděky rozhořčením a ošklivostí nad tím,pozoroval-li,jak hiearchii tehdejší,mocné a bohaté,je náboženství zpravidla jen předmětem obchodu,stav kněžský jen prostředkem k panování neb neřestnému životu a zahálce.Mistr Jan byl jedním z předních mužů(jimiž byli především vzdělaní kněží na pražské universitě),jenž dovedli dáti nepokrytý výraz této náladě(vzrůstání odporu vůči přibývajícím neřestím a nepořádkům v církvi).Mistr Jan Hus,jenž,silen oblibou v lidu i přízní dvora,nespokojil se brzo žádostmi o reformy,ale,bojovný karatel a neúnavný agitátor,šířil svou kritiku na celé zřízení církevní,na postavení papeže,na články učení katolického".Mimo jiné řekl J.Pekař:"Ta církev,jak je,tak uvažovali,ta církev se zkaženou hiearchiií,toužící jen po bohatství a světském panství,ta církev znesvěcená a pokleslá přece nemůže býti pravou církví Kristovou".Je velice zajímavé a pro pochopení Jana Husa,důležité vedět poznání tohoto našeho předního kritika a historika Josefa Pekaře,a sice že jak říká:"V popředí hnutí husitského za života Husova je stránka náboženská,ale již tenkrát dere se na povrch druhá stránka jeho,stránka NÁRODNÍ-husitství je zároveň boj za emancipaci českého živlu z nadvlády nebo spoluvlády německé,hrozný zápas,jenž je,jak uslyšíme,zároveň zápasem hospodářským.Zápas ten počíná již v 13.století,kdy tato země stala se de facto zemí dvojjazyčnou,zemí obývanou již dvěma národy.Byla to německá kolonisace,jež za posledních králů z rodu Přemyslova zaplavila celou říši-nejen pohraničí,ale i ve městech a městečkách se stalo jádrem obyvatelstva privilegiemi obdarované německé měšťanstvo,jehož svobody a blahobyt se brzy stal trnem v oku české šlechtě.Dalimil je mluvčím této nenávisti,jež již po r. 1278 vzplanula v boj,ajež trvala pak po celé 14.století.Co způsobili čeští Přemyslovci,počali napravovati francouzsko-němečtí Lucemburkové.(pozn.autora-což je zajímavým paradoxem).Za Karla IV. patrny jsou již známky,že Čechové budou hlásiti se o první místo v zemi jako národ domácí... "Dále říká Pekař:"Husova a Jeronýmova to především byla zásluha,že král r. 1409 vydal dekret Kutnohorský,kde národu německému je pověděno,že nemá práva obyvatelského v zemi,a národ český jmenován spravedlivým dědicem této země,iustus heres,tj. pravým majetníkem,pánem,a jímž dána universita v moc menšiny české.To bylo velké vítězství husovo,jenž mu také v cizině,v říši vzbudilo největší nenávist.Jako v Praze na universitě,tak po celé zemi vřela v celém českém obyvatelstvu nespokojenost proti panujícím Němcům".Josef Pekař říká,že toto velké hnutí má příčiny a tendence ještě jiné povahy,rázu materiálního,příčiny hospodářské a sociální.Jeho slovy:"...spolupůsobí tu mocně nespokojenost hospodářská,nenávist chudých nebo chudnoucích proti bohatým a přebohatým.Že kněží nemají vládnouti světským statkem,bylo velkým a sympatickým heslem hnutí reformního,bouře provedla radikálním způsobem v praxi to,co theoretisujíce žádali reformátoři z kateder universitních.U nás před pěti sty lety,tak lze to říci krátce,ozvaly se - poprvé tím způsobem ve středověku-myšlenky náboženské a politické svobody,k nimž Evropa ostatní dospěla mnohem později,částečně reformací století 16.,částečně však teprve v 18.století.Nám v tom ohledu náleží prvenství,malý národ náš vydobyl si svou prací myšlenkovou doby husitské velké místo v dějinách lidského pokroku.J eto triumf národa odváživšího se postaviti Římu,proti moci církevní a světské a jít svými svobodnými cestami..."Pro mnohé je jistě překvapením,že stejně tak jako Palacký,i Pekař(byť jeho kritikem),vidí v husitství"DALEKO NEJSLAVŇEJŠÍ epochu českých dějin" a dodává :"a zde lze nalézti to velké stanovisko,na němž všichni Čechové mohou se spojiti v oslavě a vděčnosti k době husitské!"

Nejčtenější spisovatel historických děl předválečného Československa František J. Čečetka uvádí k Husovi následující:""Význam Husův v těžké době náboženského a mravního rozvratu na prahu 15. věku tkví v tom,že neohrožený mistr až do smrti bránil pravdu a stavěl se proti vnější autoritě papeže,císaře i církevních doktorůV něm vidíme po prvé ohromný světodějný konflikt mezi autoritou a svědomím,Husův duch,zanícený svatou pravdozu,provedl revoluci v duších asrdcích českého lidu.V tom záleží i světový význam české reformace.Hus hájil celým svým životem věrně nejvyšší statky všeho lidstva a národ,který se postavil za HUsa,otevřel novou dobu světových dějin.Reformací vstupuje český národ po prvé v novodobé historii a BRATRSTVÍ jest jejím nejkrásnějším květem,novou cestou dějinného vývoje světového.Husovi vděčíme,že svým vystoupením zvrátil zpuchřelé řády středověké a svou mučednickou smrtí otevřel oči svým krajanům,aby se dali neohroženě v boj za nejsvětější lidské statky jménem všeho člověčenstva".Čečetka hlásí:"Pohaněný národ přijal boj,postavil se proti všemocné církvi,hrdě se přihlásil k Husovu "kacířství".Mistr Jan vždy říkal-hledej pravdy,slyš pravdu,uč se pravdě,miluj pravdu,prav pravdu,braň pravdy až do smrti,neboť pravda tě vysvobodí od hříchu,od ďábla,od smrti duše a konečně od smrti věčné!A v této poznané pravdě stál až do smrti jako skvělý příklad lidstvu,za ni položil i život.Jeho upálení bylo zápalnou obětí nového věku.Katané mistrovi ztráceli půdu,báli se o svoji světskou moc před silou mravního přesvědčení mučedníka ,jenž hlásal návrat k čistému učení Kristovy lásky.Zahubili tělo nejlepšího Čecha,ale nazahubili jeho učení.Jméno mistra Jana,hlasatele lásky a bratrství,zaplálo jasnou hvězdou na českém nebi a vedlo Čechy k vítězství v boji s celým světem za nejdražší duchovní statky,po staletích září znova očištěno do tmy budoucnosti.(pozn.autora-to se ale psal rok 1924 a inteligentní občané,kulturní a političtí činitelé v čele s T.G.Masarykem pomohli očistit a vyzdvihnout do výše Husovo poselství.Nyní se píše rok 2007 a jméno J.Husa se vším co jemu a jeho následovníkům,bratřím,bylo svaté upadá v zapomnění a mnozí lidé se na toto dívají skrze prsty a jejich jména bohužel pošpiňují).Čečetka dále uvádí:"Středověk dopouštěl se nejhroznějších hříchů na lásce křesťanské a Řím dával tomu svoje požehnání.Byl-li který národ zadržen a ochromen tímto stavem panující církve ve svém kulturním rozvoji,byl to národ český,jehož hloubka myšlení a citu byla vždy nejpříhodnější půdou pro osvobození lidského ducha,pro očistu náboženskou.Mistr Jan se stal hrdinou ducha,jaký se rodí jednou za tisíc let.Jeho "kacířství" se stalo chloubou národa.Pod plameny kostnické hranice pukla Petrova skála a trhlinou se vyvalily vlny svobody myšlení.Nádherný koráb slepé víry ztroskotal,na hladinu vyjížděla lodice,nesoucí lidstvu život mravnosti....protivná strana chtěla násilím utlumit reformní snahy probuzených Čechů,kteří kráčeli ve "světle Páně",kdy se ještě jiní národové topili v čiré tmě středověku.V srdci Evropy byli Čechové vždy krajní výspou slovanských bratří,byli obklopeni germánským mořem.A nebylo divu,že při geografickém položení přijali záhy křesťanství římsko-katolické a nemohli se udržeti ve své pravé slovanské povaze.Mnohý slabší panovník z rodu Přemyslovců,nemohl odolati sousední německé říši,jenž kráčela častokrát pospolu s politickou mocí římského papežství,a sám volal Němce do Čech a dával jim moc,ve slepé víře,že si tak upevní svojí vládu.Od toho okamžiku,kdy dosedl Němec na trůn český,činil si pro další budoucnost na něj nároky.A až za krále Václava IV vzrostla moc němectví v národě netušenou měrou,že bez veliké revoluce českého ducha nemohla býti zlomena.Hloubavý a nábožensky hluboce založený český lid zatrnul nad zradou římsko-německou,která byla spáchána na Husovi,velikém synu Čech.Hus zavolal-Žižka přišel...

Hlavním argumentem našeho prvorepublikového presidenta T.G.Masaryka-proti katolické politické teologii je přesvědčení, že nejhlubší ideu národa představuje morálka. Masaryk říká, že "Husův obraz má viset v každém příbytku dobrého Čecha"

Já se hluboce kláním před jeho osobností a jeho duchem.Bez Mistra Jana,český národ možná by zanikl.Pozvedl ducha národa a donutil k zamyšlení celou Evropu.Povýšil lásku a bratrství nad mocí a majetkem.Své slovo dokázal držet až do konce....Neznám Tobě rovného Mistře Jane z Husince a 6.července zapálím oheň na Tvoji počest a památku.Každý Čech Ti musí být vděčný a každý by to měl udělat!

Ty tam jsou doby středověké vlády českých šlechtických rodů v krajině drsné a přece krasné,které se dnes říká Šluknovský výběžek a kde jsem s kamarádem před rokem vandroval.V těchto končinách se kdysi prolínalo území českých a lužickosrbských kmenů.Kdo dnes ví,že se tomuto kraji kdysi říkalo Záhvozd(Zagwozd) a že zde jako první Slované žili lužičtí Milčané a že textilem proslavený Vansdorf má i svůj lužickosrbský název Warnoćice? Německá kolonizace řídce osídleného severu,podporovaná v zájmu vyšších příjmů z daní českými panovníky,během středověku vytlačila český živel,ačkoliv toto území zůstávalo vždy pevnou a nezpochyňovanou součástí českého státu. Spor o tuto samozřejmost začala přinášet prakticky až druhá polovina 19.století v souvislosti s rozvojem maloburžoazních nacionalistických hnutí.Německé měšťáctvo v českých zemích se začalo stávat zdrojem protičeských štvanic konce 19.století,kdy ti největší radikálové již nehledali oporu v rámci tehdejší habsburské monarchie ve Vídni,ale stále častěji šilhali směrem k Berlínu a opojeni ideou pangermanismu se stávali tvůrci mnoha "vlastivědných" historických prací naivně falzifikujících i dějiny tohoto kraje. Dlouho toto snažení zůstává doménou kavárenských sešlostí a národopisných slavností provincionální německé inteligence.Ale v srdcích i prostých německých sedláků je z generace na generaci tak nějak předávaná nostalgie po Svaté říši Římské národa Německého,jenž položil základy před tisícem let Karel Veliký(800n.l.),Ota I jej v polovině 10 stol. zakotvil,roku 1034 se za Konráda II už stává Romanum Imperum oficiálním pojmenováním někdejší východofranské monarchie,ve 12.století se za Fridricha I. Barbarossy přidává přívlastek svatá-sacrum,no a od 15.století se už hovoří o Sacrum Romanum Imperium Nations Germanicae.V koutcích duše proto byla vždy v Němcích skryta povýšenost a kdykoliv se přestávali kontrolovat,dávali toto znát...Ale teprve o mnoho let později mu v době světové hospodářské krize,která těžce postihne i Šluknovský výběžek,dá platformu,razantní sílu a směr nacistická ideologie neúspěšného malíře a vilémovského svobodníka Adolfa Hitlera... Ale nepředbíhejme,podívejme se třeba na rok 1918,kdy se krátce po vzniku naší republiky Germáni nechtěli smířit s nastalou situací zániku monarchie a začali se už v tomto roce hlásit k tzv. Deutsch-Ósterreich(Německé Rakousko),jehož součástí se měla stát i jimi nazvaná provincie Sudetenland.Pro dohled nad dodržováním svých zájmů si Němci dokonce vytvořili ozbrojené jednotky Volkswehru.Jeden z praporů jejich domobrany například sídlil i v Králíkách.Velitelem byl jmenován Červenovodský rodák občan Kubeck,bývalý důstojník rakouské armády.Proti těmto snahám však vláda razantně zakročila a všechna ohniska odporu nechala obsadit armádou.Na Králicku se tak stalo 15.12.1918,kdy musel být do Králík povolán dělostřelecký oddíl o síle 230 mužů k pacifikaci ozbrojených složek německého obyvytelstva.Do pohraničí pak nastal větší příliv českého obyvatelstva,ale i tak tam byla česká populace v menšině vůči německé.Češi se stávali oběťmi převážně ekonomické diskriminace ze strany občanů německé národnosti.Pro změnu,na druhém konci republiky,v Novohradských horách,ve městečku Hojná Voda,byla nevraživost Němců vůči všemu českému stejná jako všude v pohraničí.První světová válka přinesla i sem mnoho strádání, ale německé obyvatelstvo zůstalo plně loajální Domu Habsburskému. Svědčí o tom i tato epizoda. Stoupající drahota a nedostatek materiálu daly podnět k přemýšlení, co s obecními penězi určenými na přestavbu vodovodu. Aby se nic nezmeškalo, rozhodli obecní představitelé roku 1916, že bude postaven vítězný obelisk - Kriegrdenkmal - na oslavu předpokládaného válečného vítězství. Byl odhalen s velkou parádou v čele se slavnostním komitétem a mnoha vlasteneckými projevy. Když pak válka dopadla jinak, byl obelisk použit jako pomník padlých.
Němci bránili,často nejen pasivně,vzniku českých škol v pohraničí,jak tomu bylo v roce 1934 v Moravském Karlově.Jak uvádí například Ing.Václav Jetmar:"Drtivá většina Němců žijících v oblasti takzvaných Sudet se hlásila k "Sudetendeutsche partei"-Sdp v čele s Konrádem Henleinem-jejímž cílem bylo dosáhnout sjednocení celého Německého národa. Nyní se podívejme na muže,kteří se denodenně pohybovali po naší hranici a plnili rozkaz za účelem střežení celní hranice,zabraňování celních trestních činů a spolupůsobení při vojenské ochraně státní hranice.Byli to chlapci od Finanční stráže. Neměli to vůbec jednoduché.Za prvé,tato složka měla systém řízení a velení stále neotřesitelně zakořeněný v dávno zesnulé c,k.monarchii.Držel se například nesmyslný bodový systém k hodnocení příslušníků,či byli příslušníci např. nuceni k fanatickému dodržování ústrojové kázně.Bylo toho hodně,co ztěžovalo obětavým příslušníkům finanční stráže jejich náročnou službu.Léta bojovali například za souhlas k zavedení služebních psů v hraniční strážní službě.Když byl konečně ministerstvem financí vydán souhlas výnosem ze dne 28.3.1935,situace se zlepšila jen nepatrně.Psa si totiž musel finančník koupit sám,živil ho z vlastních prostředků a cvičil v osobním volnu,takže se za této situace nasazení služebních psů do roku 1938 na hranicích nemohlo příliš ujmout.Starý byrokratický duch mocnářství se prostě stále vznášel v pražských kancelářích.Dnes již můžeme jen udiveně kroutit hlavou nad otřesnou omezeností vrcholových orgánů tehdejší republiky,které odpovídaly za úroveň ostrahy celní a státní hranice státu,nad kterým se stále zřetelněji začala vznášet hrozba nacistické agrese. Bývalý inspektor FS a italský legionář Václav Šťastný k tomu před léty řekl:"Opravdová změna v celém systéma se začala rýsovat až v roce 1936,kdy byla zřízena Stráž obrany státu(SOS).Ta však začla fakticky fungovat až v roce 1937 a k potřebnému zvýšení stavů FS došlo až na jaře roku 1938,ale to už bylo v podstatě pozdě.Henleinovské hnutí se rozrostlo jako nádor v souladu s povahou Sudeťáků,nikoliv proto,že je stát utiskoval,ale naopak proto,že se jim zdál bezzubý proti nacistickým provokacím.A když už nestačilo "bílým fuseklím" pašovat knihy a vlajky,začali pašovat zbraně.To už šlo do tuhého! Na hranicích malé země v srdci Evropy se spojuje několik tisíc mužů(četníci,finančáci,železničáři,-policisté,pošťáci,lesáci,cestáři...),aby napsali krásnou legendu o věrnosti,odvaze,nadějích,hořkosti a zákeřné zradě.Ta legenda se jmenuje Stráž obrany státu...Náborují se další nováčci a z vnitrozemí jsou vybráni po náročných testech ti nejlepší.

Skládají přísahu:"Přísahám při všem co je mi svaté,a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením,že budu poslušen prezidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů a představených;přísahám,že budu bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude,i v nebezpečí,bez váhání a odporu,že svůj útvar neopustím,ale i život svůj ochotně dám na ochranu vlasti a za její svobodu;přísahám,že budu své druhy milovati,k nim věrně státi, v nebezpečí je neopustím,ale až do konce s nimi budu bojovat,jak mi káže mužná čest a vědomí povinnosti občanských.Tak přísahám..." Proti nim však stojí německé pohraniční moře v bílých podkolenkách.Musíme si přiznat že i mezi Němci byli někteří antinacisté,byli to němečtí komunisté a socialní demokraté,ale bylo jich velice málo.Na ně pořádali henleinovci úplné štvanice,a když je chytili,pak je zlinčovali.Stejně tak to prováděli i s Židy.20.5.1938 po 23hod. zaznělo éterem heslo:"proveďte Zborov".Mobilizace!Na hranici se v rekordním čase doslovo přiřítilo 27710 mužů a ještě tutéž deštivou noc zaminovali přístupové cesty a mosty.,zaujali svá místa a byli rozhodnuti poližit své životy.

Nejsou to planá slova,to je holý fakt.A jak,"mile",se chovali henlainovci v tento čas?25.07.38-velitel praporu SOS Liberec:nám příslušníkům SOS zakazují henleinovci koupání v rybníce.Po Češích se prý koupat nebudou.Před zelinářstvím pak ordneři poplivali v kočárku mého jednoletého synka!Příslušníky SOS přiváděly do varu ústupky naší vlády vůči ordnerům a mise senilního germanofila lorda Rucinmana.Pana Rucinmana hostí nacista hrabě Kinski na zámečku na Tokáni.Jeho synek dnes chce zpět miliardové majetky...A tatíček,jehož nacistickou minulost dnešní novináří cudně zakrývají za slova"prý" a "údajně",tak šikovně(in memoriam)smývá své hříchy z dávnmých let.20.6.1938 byla pak nepochopitelně propuštěna většina posil SOS.Pohraniční Češi zakoušejí následné měsíce hrubé šikanování ze strany spoluobčanů německé národnosti.12.8.38 bylo odhaleno rozsáhlé pašování německých zbraní do ČSR.Byly určeny pro tajné sudetoněmecké polovoj. oddíly.A teď,noc z 12 na 13.9.38,následuje Hitlerův projev po němž se na našem území rozjede henleinovská histerie.Vzplály ohně,zavířily bubínky,zazněly píšťaly a nad dupajícími a nepříčetně řvoucími davy zavlály prapory s hákovým křížem.Ještě oné noci vypukl sudeťácký pokus o otevřené povstání,které mělo Hitlerovi posloužit k vojenské agresi proti demokratickému Československu.A to je pěkně prosím doba míru a tito sudeťáci jsou stovky let usedlí na našem území,poté co jim naši králové umožnili tady hospodařit či pracovat jako horníci či těžaři za velice dobrou mzdu a stali se občany naší země Koruny české a posléze republiky.A kdyby byli slušnými spoluobčany,tak by nám za to měli být vděčni. František Marvan /příslušník finanční stráže Varnsdorf/ uvádí: "Před naší celnicí byl šílený řev, pochodně, bubínky, skandování.Nikdo nemohl zaručit,že zpola ozbrojený dav nezaútočí na budovu.Vidím tátu, jak, tuším že s dozorci Kozlem a Bernardem, přinesli do obýváku na stůl lehký kulomet a hlaveň zasunuli do škvíry dřevěných žaluzií. My se sestrou vykukovali zpoza stolu. Táta stál s kamennou tváří u žaluzií a pozoroval situaci venku. Nakonec se nic nestalo. Za deset dní však již byli dva muži z naší celnice mrtví a jeden vážně zraněn...Poté raději táta odeslal maminku do vnitrozemí." 12.9.1938, 23:55 hod - Varnsdorf - policejní expozitura: Dav 1 100 osob se dožadoval klíčů od celních závor. Nakonec jim byly vydány z důvodu obav z násilností. 13.9.1938 - tisíce zfanatizovaných henlainovců, za zvuků továrních sirén a zvonů vytloukají v Rumburku, Šluknově, Varnsdorfu, Ústí nad Labem, Vejprtech, Kadani, Chebu, Aši, Tachově a na mnoha dalších místech okna čechů, židů a německých antifašistů. Obsazují pošty,nádraží a další státní úřady. A rozkazy pražského ministerstva vnitra? Téměř nepochopitelné, jako kdyby šlo to hlášení z jiné planety. "Za žádnou cenu nepoužít střelných zbraní, zvláště v blízkosti pohraniční čáry, malé provokace přehlížet, velkým čelit mírnými prostředky, žádat funkcionáře SDP/sudetische deutsche partei/ o pomoc při zajištění pořádku. Hraničáři a příslušníci bezpečnostních složek se cítí obětováni. Henleinovci přerušují telefonní a telegrafní spojení, a na tratích poškozují výhybky. V Rumburku je 14.9.1938 ve 20:30 hod proveden pumový útok na byt posádkového velitele. V českém pohraničí zakládají téměř všude henleinovci požáry. České obyvatelstvo je značně znechuceno a prosí vládu o pomoc. V německém rozhlase již 15.9.1938 vyhlásil Konrád Henlein v Československu nejostřejší boj a "sudetské" němce vyzval k ozbrojenému povstání. To již bylo zcela otevřené přiznání cílů, jež henleinovci sledovali od samého vzniku svého pronacistického hnutí, i když je dlouho skrývali za hesly o autonomii v rámci demokratického Československa. Vláda přece jen nakonec vyslyšela žádosti českých občanů a naší armády, v pohraničí. 16.9.1938 byl vydán zatykač na K.H.Franka a K.Henleina/ti však utekli do Německa/, SDP byla rozpuštěna. Události se však dál řítily jako splašený kůň. Již 17.9.1938 byl v Německu zřízen z henleinovců Sudeten deutsche freikorps - vojensky organizovaná bojová skupina, která měla pod patronací německé armády a nacistických formací SS a SA napadat české pohraniční oblasti, provádět diverze a terorizovat české obyvatelstvo a německé antifašisty. Jejich zbroj byla dodávaná ze zásob německé armády - pušky Mannlicher/po zrušené rakouské armádě/, moderní ruční granáty, lehké a těžké kulomety a kulometné pistole typu Bergmann. 18.9.1938 napadli sudeťáci kasárna finanční stráže v Nových Dvorech u Aše kulometnou palbou. Dva příslušníci finanční stráže,Josef Volf a František Pirgl byli zraněni. V září 1938 napadali henleinovci většinou české obyvatelstvo v noci, ze zálohy a pak rychle mizeli. Střílí se téměř všude. Další rána přichází od našich představených. 20.9.1938 - rozkaz č.j.:41/taj.ZH 1938: zákaz zpětného dobytí celních budov v těsném pohraničí. Podepsán velitel pluku plk.gšt.František Navrátil. Co se bude dít v následujících hodinách?! Lehnou popelem po útocích henleinovců celní úřady, Horní Malá Úpa a Bartošovice v Orlických horách, bojovalo se o celnice. V Kunštátu, Habarticích, Kaplických Chalupách, Českém Wiesenthálu, Starostíně,Markhausenu, Dolním Dvořišti, Nové Vsi a Wiesu. 21.9.1938 umírá na hranicích u východočských Petříkovic dozorce F.S.František Opočenský a kulometné střely rozbíjejí okenní tabulky celního úřadu v Kaplických Chalupách. První mrtví obránci hranic, včetně jejich těžce zraněných a zmrzačených kamarádů byli hořkým výsledkem podobných nařízení a rozkazů. Avšak přichází, dle mého názoru, nejhorší rána pod pás, kterou češi utržili od spřátelených zemí. Rok 1968 nás už pak jen dorazil nečekanou ranou do týla od slovanských bratrů z východu. Němci jsou naši nepřátelé, co svět světem stojí, ale jsou jasní a čitelní /pro ty, kteří mají oči otevřené/. Z jejich strany nic dobrého nečekáme. Ale první a největší ránu od " přátel" jsme utržili 21.9.1938. Do pracovny k rozespalému Benešovi vstupují 15 minut po druhé hodině ranní velvyslanci Velké Británie a Francie, Delacroix a Newton. Užaslý prezident dostává jednu z největších ran ve svém bohatém politickém životě, když mu velvyslanci sdělují oficiální stanoviska Velké Británie a Francie: "...Jestliže vláda československá návrhy Francouzsko-britské nebude moci okamžitě přijmout a jestliže z takto vytvořené situace vznikne válka, bude za ni odpovědno Československo,a Francie a Velká Británie se k této válce nepřipojí... ." Apropo, Velká Británie nás zrazuje už po druhé. Poprvé to bylo v roce 1620, kdy měla pomoci českým stavům v bitvě na Bílé hoře, ale pak si to nějak rozmyslela,dle slov jejího krále prý nebudou prolévat krev za nějakou bezvýznamnou zemi uvnitř Evropy. Benešova letitá vazba na Francii a Británii se zhroutila, jako domeček z karet. Ve chvíli, kdy měli slavní spojenci poprvé za dvacetiletí samostatného Československa chránit slabšího partnera před agresí, otáčejí se k němu zády. Vláda následně vydává rozsáhlé pohraniční oblasti do rukou němců. Ještě ale nedozní kapitulační slova a do ulic Prahy a mnoha dalších měst vybíhají čeští občané, kteří se nehodlají jen tak vzdát. Vstávají od večeře, shlukují se do hloučků, volají, hrozí a nadávají. Nechtějí postoupit němcům české pohraničí, jenž je naším územím již od dob knížecích. A o čem se dnes velice nerado hovoří? 21.9.1938 se Prahou valí mohutný zástup našich občanů směrem na hrad. Je jich 1 000 000 a jsou to téměř všichni pražané a přespolní. Národ se nehodlá vzdát a před hradem jednohlasně volá " Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!" Nebyli však vyslyšeni. Zde se nabízí paralela, jako tehdy když před stovkami let si šli v Praze žádat o zbraně husité a tehdejší konšelé taktéž celou situaci mírnili. Ale tenkrát se češi nenechali ukonejšít, neboť cítili horký dech německého "ryšavého draka" už na svých tvářích , a tak si zbraně vzali sami. 22.9.1938 ve skalách Česko-saského Švýcarska přepadne chatu družstva SOS 70 freikorps henleinovských povstalců. V chatě se brání českoslovenští vojáci, četníci a němečtí sociální demokraté. Naši zůstávají ranění. Ordneři chatu zapálí. Následně přijíždějí do Varnsdorfu vlakem ze Zittau henleinovci a zajímají 6 mužů rumburského pluku.

Další den obsadili všechny naše úřady, četnické stanice, celnice a dále přepadli banku, ze které ukradli 30mil. korun. Hodně českých četníků a financů je zajato ordnery.Naši by se rádi bránili, ale brání jim v tom rozkaz. Tentýž den je ze zálohy přepadena henleinovci patrola motorizované hlídky SOS v Dolním Gruntu. Dva čeští SOSáci Václav Kozel a Miroslav Bernard zůstávají bezvládně ležet s rozstřílenou hrudí na silnici. Zbytek hlídek ustupují, bojem, pod těžkou palbou třicetičlenné tlupy henleinovců přes Tolštejn na zastávku do Jedlové. Dále je ordnery zavražděn respicient Jan Teichman - 42letý veterán celní hranice. Je nutno podotknout, že všichni zavraždění byli také henleinovci okradeni. Všude v pohraničí hájí naše hraniční hvozdy a pokládají životy muži od SOS. Němci na ně útočí ze všech stran. Velitelství SOS je staženo na železniční zastávku Jedlová. 23.9.1938 nastává obrat a operační oddělení hlavního štábu ČSA povoluje odvetnou akci.

Pohotovostní čety 42.pěšího pluku, motorizovaný 1.prapor 47.pěšího pluku, čety tanků a improvizovaný obrněný vlak útočí na Chřibskou a Krásnou Lípu a vyhánějí odtud henleinovce. Družstva SOS zase útočí na Novou Huť a Innonzenzidorf, kde probíhají těžké boje proti freikorpsu a říšským instruktorům SA a SS. Naši beze ztrát nakonec obsazují mlýn, pilu a hájovnu. Družstva SOS jdou na dalším místě do útoku na bodáky proti silně opevněné křitovatce Maute u Dolního Gruntu a významně tak podpoří útok vojáků na Varnsdorf.Ještě ale předtím, než znovu ovládne naše armáda zpět ztracené pozice, freikorps zapálí ves Dolní Poustevna a u vrchu Bundeshóme se střetnou s našimi chlapci od SOS/ti jsou ve značné menšině a 11 jich je ordnery zajato/.Zbytek ustupuje přes Mikulášovice,kde vlaje na každém domě vlajka s hákovým křížem.Zbytek družstva projde Vlčí Hory a nakonec šťastně dorazí do Jedlové.Henleinovci jsou také odzbrojena a zajata družstva SOS Hilgersdorf/Severní/(zcela izolované a nejsevernější celnici Československa),SOS č.52,53 z Mikulášovic,podstatná část družstva SOS v Ziedleru(Brtníky) a celé obklíčené 18 členné družstvo v Schónbornu(Studánka),kterému slíbí henleinovská přesila v případě vydání zbraní svobodný odchod do kasáren v Rumburku,odkud prý bude probíhat řádná evakuce Čechů do vnitrozemí.Netřeba snad ani dodávat,že jakmile hraničáři vydali své zbraně,byli věrolomě zajati a odvlečeni do Německa...Se zajatými obránci celnice VarnsdorfII. jsou odvlečeny za hranice i manželky respicientů Kořenáře a Zábranského,které budou po několik týdnů v nacistických věznicích prožívat martyrium manželek českých státních zaměstnanců.Co tam zkusily je asi nasnadě.Dále byli zajati příslušníci SOS Wóllmsdorf stovkami zfanatizovaných henleinovců.Nedaleko Lipové najel zase vší silou se svým nákladním autem poblouzněný řezník německé národnosti Weber na motocykl se 2 českými četníky z Lebendavy.Strm.Alois Píbl a strm. Jaroslav Just jsou těžce zraněni.

22.09.1938 zjišťuje pplk. Martinec situaci v Rumburku:Henleinovci si tam dělají co chtějí,srocují se,křičí a plivají na vojáky,kteří jsou znechuceni situací i zákazem použití zbraně.Ve stejnou dobu je přerušeno na čas tel. spojení,protože česká telefonistka na početnými davy,obklíčeném poštovním úřadě po nepřetržité 48hod. službě,vyčerpáním omdlela.

V 11.16hod. přichází konečně změna!Rumburská posádka zachycuje v rozhlase heslo ORLÍK.Znamená to vyhlášení bojové pohotovosti armády a podřízení jednotek SOS vojenskému velení jako v květnu.Ustrašené rozkazy ministerstva vnitra ztrácejí platnost.Ve Šluknovském výběžku je však už bohužel na vše pozdě.Vojenské složky s vlastními specifickými úkoly a starostmi nemají s veliteli rot SOS ve výběžku spojení.Původní rozkazy okresních četnických velitelů a hejtmanů do večera ještě natropí mnoho škod.V jednu hodinu kapituluje obklíčené družstvo SOS č.72 na celnici v Horním Jindřichově.Vrchní resp.FS Jar.Lauer s 11 příslušníky FS a záložníky odvlečen do Německa.V půl třetí odpol. jsou v Rumburku v českých rukou už jen nádraží a kasárna obklopená davy demonstrantů.O čtvrt hodiny ztrácí posádka veškeré spojení s okolním světem.Její velitel proto vysílá do vnitrozemí dva poštovní holuby!V půl čtvrté jsou již kasárna neprodyšně obklíčena zfanatizovaným davem v jehož středu jsou ozbrojení ordneři i říští SAmani.Pouze hlavně lehkých kulometů je drží v patřičném odstupu.V 16.45hod vypouští rumburská posáka další dva holuby se zprávou odchodu z města.V zápětí vyrazí z brány pod ochranou tří tanků zástup vojáků,rodin četníků a důstojníků.Jako poslední jdou družstva SOS,která tvoří zadní ochranu kolony...V okolí Krádsné Lípy je ostřelují zákeřní střelci.Jsou ale rozprášeni.V deset hodin potom dostihne rumburská posásdka linii opevnění na Křížovém Buku.Celý šluknovský výběžek,tři politické okresy,je nyní plně v rukou nacistů.Na několika místech stále však ještě setrvávala, jako zapomenuté varty,některá izolovaníá družstva SOS.Takové družstvo mělo třeba označení 62 z Rožan,které zarytě střeží nárazníkonvou část obce před henleinovci,vše kolem sebe zaminují a střeží dál.Poté k nim ale dorazí sám okresní hejtman dr. Machek(mimochodem Čech) a říká jim,aby tohle snažení vzdali,že stejně vláda rozhodla pohraničí vydat Němcům.11 hraničářů užasle zírá na tohoto zaprodance.Ale je to jejich nadřízený,tak ho poslechnou a vydají se zpět do obce na nádraží,kde poznají hodnotu záruk dr. Machka.Namířená hlaveň kulometu a zástup ozbrojených henleinovců v civilu,ale již v německých přílbách jim nedává žádnou šanci.Bez dlouhých okolků je obklopili a hnali přes město plné nacistických vlajek a řvoucích davů k budově okresního soudu.Budova soudu již byla plná-čeští železničáři,pošťáci,úředníci okresního úřadu,četníci,kamarádi ze sousedních družstev SOS,potlučený správce celního úřadu ve Fukově Kovařík a další a další...K večeru jsou po důkladných osobních prohlídkách zajatci seřazeny na dvoře a ordnerský vůdce s turnerským kloboukem velí:Fpravó vfbok a pochodem vchód!Tenhle roskas slyšite posledný krát!!Cíl je jasný - nacistické Německo Dalším zrádcem v českém táboře ve Šluknově se stal i přednosta státní policejní expozitury Weis,člen Národní jednoty severočeské a místopředseda místní organizace republikánské (agrárnické)strany,který se dal henleinovcům k dispozici s tím,že je prý Němec z Brna.V klidných dobách Masarykovy republiky to ovšem "český hraničář" Weis zřejmě nevěděl...Franz May ve svém štábuII.skupiny Freikorpsu byl spokojen o čež se velice přičinila Hodžova pražská vláda s orgány jejího ministerstava,vláda Francie a Velké Britránie a místní zrádci Jansa ,Gillich,Czizek,Machek, či Weis. Je třeba poznamenat,že v oddílech SOS byli v malém množství i maďarští vojáci,ale velitelé se schodli na tom,že na ně nebylo nikdy spolehnutí a jen se objevili henleinovci měli tendenci se vzdávat,což často bez rozpaků činili a rozkazy velitele,k obraně, plnit odmítali.Tak se přesvědčil na vlastní kůži i dozorce FS Viktor Klapsia. Šenovské,Fukovské a družstvo z Krásné Lípy také osamoceně bránili v lesích a horách něco,o čem se už myslelo ve vnitrozemí,že je ztracené.Poté,když SoSáci zjistili,že je všechno už zabráno spoluobčany německé národnosti,tak velitelé rozhodli bojem ustoupit k linii opevnění.Šenovské SoSáky však energický ,všem vykající,ale spravedlivý a odvážný velitel respicient Rudolf Pipek nezklamal.Za chvíli po příchodu henlinovských parlamentářů jej spatří,jak se blíží k obležené budově ze svého bytu,kam si zaběhl pro pár nejnutnějších osobních věcí.Včera večer stačil do vnitrzemí odeslat rodiny ženatých finančníků a až teď si vzpomněl konečně na sebe.Jeho další chování rázem celému družstvu zaimponuje.Pipek se rázným vojenským krokem,nehledě na početný ale zaražený dav,prodere do staniční budovy.Parlamentáři musejí počkat.Nejdříve si nechá podat předpisové vojenské hlášení od svého zástupce a potom teprve zhurta spustí na henleinovské vyjednavače:"Rozkazy pana okresního hejtmana mě nezajímají.O vydábní zbraní s vámi nehodlám mluvit.V případě napadení se budeme bít.Poteče krev u nás,ale i u vás.Nám je to jedno!"Na své podřízené respicient jenom štěkne:"Připravit kulomet,zaujmout bojové postavení!"Ještě před chvílí odhodlaný sudeťácký dav se zděšeně vzdaluje od nádražní budovy.Bojovnost henleinovců náhle pohasíná.K otevřenému boji jim odvaha zřejmě chybí.Respicient Pipek pro šovinistické žvásty sudeťáků o jejich útisku ze strany Čechů nemá žádné pochopení.Ví o nich své.Svou zhovadilost prokázali nedávno před evakuací rodin jeho mužů,kdy například poplivali v kočárku roční dítě dozorce Fukárka...Henleinovci se sice ještě jednou pokusí vyjednávat,ale nakonec přijdou s tím,že šenovské družstvo SOS může odejít nepokořeno se svými zbraněmi.Ale ordneři přes to vyčkávají před budovou s připravenými zbraněmi.Sedm finančníků a šest vojenských posil spolu s četnickým strážmistrem Vávrou na Pipkův povel vybíhá z budovy.Pomocný dozorce Oldřich Novotný s lehkým kulometem na řemenu v palebné pohotovosti se objevuje ve dveřích první.Henleinovci v uctivé vzdálenosti čekají,co se bude dít.Pipek zavelí:"V dvojstup nastoupit.Za mnou pochodem vchod.Zpívat!"NA NAŠICH HRANICÍCH STOJÍ STÁLE STRÁŽ,NEČEKEJ ADOLFE,NÁS SE NEDOČKÁŠ! NEČEKEJ,JDI UŽ SPÁT,NECH SI O NÁS ZDÁT. PŘIJĎ ADOLFE ČASNĚ ZRÁNA,UVÍTÁ TĚ Z DĚLA RÁNA, BUDEM MAŠÍROVAT. POJĎ S NÁMI ÁDO ZLATÝ MAŠÍROVAT, AŤ TAKÉ NĚCO UŽIJEŠ, AŽ BUDOU BOMBY Z NEBE PADAT, AŤ TAKÉ JEDNU DOSTANEŠ. DOSTANEŠ JI DO HLAVY,ŽÁDNÝ TI JI NESPRAVÍ, PAK BUDE CELÁ TŘETÍ ŘÍŠE KOUKAT, JAK UMÍ ČEŠI BOJOVAT.DOSTANEŠ JI ZE DVOU STRAN,POŽENEM TĚ ZA JORDÁN, PAK BUDE TAKÉ MUSSOLINI KOUKAT,JAK UMÍ ÁDA UTÍKAT...

Hraničářská parta se za zpěvu vzdaluje podél kolejí od zcela zkoprnělých henleinovců k trati.Chování šenovského družstva a napřažená hlaveň lehkého kulometu sudeťáky zcela odzbrojilo.Teprve až za pár dlouhých vteřin se henleinovci opět zmůžou alespoň na nadávky a plivání.Odpovědí jimje jen hrdá nevšímavost rázně pochodujících hraničářů.

Bohužel ale,všichni co se drželi rozkazu sepsaného velením v Praze,skončili jako zajatci.22.září1938 odvlekli sudéťáci ze šluknovského výběžku do Německa 627 zajatců-128 příslušníků FS,80 četníků,7 policistů,165 českých železničářů,79 pošťáků,115 německých antifašistů z řad soc. demokratů a komunistů,(a samozřejmě i civilní obyvatelstvo,jejichž počet není ale znám).

Česká děvčata,která ve třicátých letech odešla za svými nastávajícími na hranice,potom čekala jen odříkání a těžké chvíle v cizím,většinou nepřátelském prostředí,podtržené dramatickou evakuací září 1938.Dodejme,že do takovéto situace,pomohli dohnat naše vlastence mimo jiné,také v určitém smyslu,dvě zrádcovské instituce-agrárnické ministerstvo vnitra a vojenská prokurutara.

Nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels řekl o příčinách epochálního triumfu Hitlerovi NSDAP v roce 1933,který v demokratickém Československu o několik let později v obdobném stylu aplikovala nacistická expozitura pod hlavičkou Henleinovi Sudeten-deutsche Partei toto:"Byla to hloupost demokracie.Zůstane jednou provždy z největších směšností demokracie,že svým nepřátelům na život a na smrt poskytla prostředky,kterými byla zničena.Pronásledovaní vůdci NSDAP jako poslanci získali požitek imunity,diet a volných jízdenek.Tím byli chráněni před zákroky policie,mohli si dovolit říci více než občané a nechali si kromě toho náklady na svoji činnost platit nepřítelem...".S mrazením člověk zjišťuje,že cosi na těch slovech je,bohužel,pravdou...

Ve frýdlantském výběžku bylo také velice horko.Většina Českých mužů,zde žijících a pracujících,musela poslat své ženy raději do vnitrozemí.Smutný obrázek plačících žen s kufírky a peřinami na ručním žebřiňáčku,provázel jejich muže i v dalších dnech.Zatímco sudeťácký pronacistický velkostatkář Lindenhof objížděl na svém koni polnosti a o pohybech družstva SOS informoval nacisty za hranicemi.Z 19 na 20.září 1938 byla henleinovci přepadena celnice v Habarticích-12 příslušníků FS a 4 vojáci proti značné přesile celnici ubránilo,ale bez vážnějších zranění se to neobešlo.Dozorce Ladislav Krásný byl zasažen střepinami a přišel o zrak.Osud kráčel dál.Neozbrojený frýdlantský učitel a obětavý český vlastenec Otakar Kodeš jel s německým komunistou Pernerem prozkoumat situaci do vesnice.Henleinovci tam ale Kodeše zastřelili a Pernera odvlekli do Německa,kde později skončil v koncetračním táboře.Sudeťáci stříleli zákeřně po našich lidech také v obcích Višňová,Andělka a Ves u Frýdlantu.23.září 1938 přišli na celnici Wúnschendorf dva mladí českoslovenští Němci pod záminkou celního odbavení.Stačila malá chvilka nepozornosti,chvilka zaváhání a když se jim začal vrchní respicient Čáp věnovat,objevili se v rukou obou mladíků automatické pistole a Václav Čep byl zasažen střelou do spánku z bezprostřední blízkosti.

V zápětí byla zahájena palba na Hoška a Vojtu,kteří vběhli do místnosti.Bohužel,nevyvázli životem.Oba zákeřní střelci,kteří měli být z Jablonce nad Nisou a jeden z nich se jmenoval Beier,okamžitě opustili budovu a dílo zkázy začaly dokonávat kulomety z německého území.Jejich přeživší kamarádi nad jejich rakvemi přísahali,že se na místo jejich smrti jednou čestně vrátí.V zápětí museli ustoupit.

V neděli 18.září 1938 ve tři hodiny odpoledne napsal dozorce FS Vítězslav Hofírek dopis svým rodičům.Prosil je,aby v případě,že se mu něco přihodí,vzali k sobě jeho německou dívku Gretu,která pro svůj vztah k Čechovi má peklo i u svých rodičů-fanatických henleinovců.Mimo jiné psal i toto:"Spíme vstoje.Hlídkování máme tolik,že na spánek zbývají jen dvě hodiny denně.Poplach střídá poplach,to napětí a nejistota je strašné,snad se z toho někteří nezblázníme...Strach nemám však ani já,ani mí kamarádi,a stane-li se něco,buďte na mě hrdí,že jsem padl pro naši drahou vlast...".Ve čtvrtek 22.září 1938 byl Víťa Hofírek v budově v budově četnické stanice Liptáň v krnovském okrese henleinovskými fanatiky zavražděn...Spolu s ním zde byli asi stopadesátičlennou sudeťáckou tlupou pod vedením tiskaře Karla Reichla a handlíře a řezníka Górlicha zavražděni vrchní respicient finanční stráže Ludvík Svoboda,dozorci téhož sboru Inoncenc Dostál,František Čech a příslušníci četnictva vrchní strážmistr Rudolf Mokrý a strážmistr Vilém Leher.Své oběti zde sudeťáci,z námi nepochopitelného důvodu,dobíjeli ukořistěnými četnickými šavlemi.Potom masakr náležitě oslavili v místních hospodách.Podobné případy se v oněch dnech staly v českém pohraničí již takřka běžnou realitou a mohli bychom jmenovat další jména-Václav klimeš,Josef Kloub,Josef Novák,František Pospíšil,Stanislav Mejzlík,Josef Pavlišta,František Koubek,Josef Róhrich,Josef Minař,Josef Navrátil,Rudolf Josiek,Josef Oczko,František Karásek,Jaroslav Karban...A co Krušné Hory?V neděli,18.září 1938,byl henlainovci zavražděn na náměstí v Hoře Sv.Šebestiána 43 letý otec dvou dětí štábní strážmistr četnictva Jan Heřmánek.Jeho vrahem byl henleinovec Albín Schaarschmied,který mimo jiné lehce postřelil zaměstnance telegrafického stavebního úředu v Chomutově Antonína Laburdu a pomocníka policejní expozitury Otto Peška.

A situace v Lužických horách?22.září 1938 silná skupina Freikorpsu,za pomoci německých celníků,zaútočila na celnici v Horním Lichtenwaldu a vytlačila málo početnou naši stráž.Nacisté si zde potom počínali jako šílení a zničili co,zde našli.Svůj trium signovali v některých místnostech dokonce fekáliemi!V ten čas to zjistil(viděl vlát na vrcholu Luže hákový kříž) vrchní respicient SOS Bohumil Šetka a vyslal 3 úderná družstva k dobytí vrcholu Luže zpět.Jako velitel se skvěle vyznamenal četař aspirant Jan Reichrt-posila od královohradeckého 4. pěšího pluku"Prokopa Holého",jenž vedl své muže srdnatě do útoku a vrcholu Luže dobyl zpět.

Připomeňme,že Vladimír Pohorský se pokusil sestavit,dosud bohužel stále ještě neúplný,seznam obětí mnichovské kapitulace a pohraničních incidentů se jmény 96 příslušníků čs. armády,42 členů pohraniční FS a 51 četníků a policistů/počet našich civilních obětí není bohužel znám/.(Propaganda dnešních dní 21.století a politické směřování našich posledních vlád chce tyto čísla vygumovat,fakta zveřejnit nechce a současné určité složky Ministerstva Vnitra tyto snahy pečlivě monitorují.Prostě bývalého "Velkého bratra SSSR" jsme vyměnili za" bratrskou EU" kde za nitky tahá nám známé Německo a tak není vhodné ukazovat na zvěrstva ,která na nás páchali čeští občané Německé národnosti)...dnes jsou na pořadu dne přátelské senátorské obědy s Berndtem Posseltem(předsedou sudetoněmeckého landsmanšaftu)...

Ale zpět do roku 1938.23.září 1938 naštěstí vyslechla vláda hlas lidu a vojenské generality a vydala rozkaz k všeobecné mobilizaci československé armády.Do zbroje se tehdy převléklo na jeden milion našich mužů ve věku do 40 let.Například v šluknovské linii opevnění v ten ráz stanulo 1716 povolanců s 20těžkými a 297 lehkými kulomety.Vojáci opět budovali a zdokonalovali mohutný systém překážek před opevněním a na komunikacích.Mužstvo úseku mělo vysokou bojovou morálku a bylo odhodlané útočníka přes svá postavení nepustit za žádnou cenu.

Je třeba ještě podotknout,že družstva SOS měla úkol stát ještě v předpolí linie opevnění,ještě před armádou,s cílem vytvořit v pozicích protivníka paniku a donutit ho k rozvinutí sestavy.Úkol tudíž velice nevděčný,ale všichni do něj půjdou na sto procent...

Velice těžké to měli čeští občané,kteří nechtěli odejít do vnitrozemí a nadále setrvávali ve svých domech v Krásné Lípě,Varnsdorfu,Mikulášovicích,Dolní Poustevně,Rumburku či Šluknově.Všude tam na tomto našem českém území vlály vlajky s hákovými kříži,jenž vyvěšovala obyvatelstvo většinové německé národnosti a jenž tak zrazovali naší společnou vlast.Toto obyvatelstvo vyhledávalo a lynčovalo české menšinové obyvatelstvo a německé antifašisty.

Rovněž tak nebyla jednoduchá služba polních stráží SOS před opevněním.Například družstvo SOS Innozenzidorf z dnešní Lesné střežilo,izolováno vysoko v lesích,prostor před pevnůstkami již od května.Neměli se zde možnost vůbec stravovat.Jedině kde by to šlo bylo na armádní posádce v Nové Huti,kde jim to ale odmítl místní velitel.Vyhověl jim nakonec kuchař,ale za úplatu...

V září,to už byli družstva SOS přímo součástí armádní sestavy,dojíždělo do pohraničí i hodně různých "pozorovatelů".Jedou přijeli dva Angličané a vymohli si návštěvu území před linií armády.Byl jim přidělen jako průvodce dozorce Štěpán Horáček.Byl to skvělý voják,ale také trochu zlomyslný,a proto se rozhodl pověstné klidné Angličany o jejich klid připravit.Zavedl je do prostoru pod palbou Freikorpsu,odkud se odplížili až za soumraku.Konečně mohli páni z Anglie vidět,co je to české pohraničí...Úkol družstev SOS prakticky spočíval držet stráže"v zemi nikoho",několik kilometrů před postavením armády,bez jídla,často jen s několika náboji a jedním ručním granátem,bez naděje,že zaskočené hlídce přijde někdo napomoc...Bude jistě zajímavé se zmínit o tom jak bránili sudeťáci stavbě pevnostní linie.Na starost to měla zejména centrála abwehru v Drážďanech,které aktivně pomáhali sudečtí usídlenci v našem pohraničí.Mezi nejagilnější v Lužických horách patřil již citovaný hrabě Kinský a jeho hajní.Ano,tatík dnes tak populárního sudiče s Českou republikou,jenž dělal pro rozbití Československa vše,na co mu síly stačily.Pozn.:nejedná se zde o potomky šlechtice Kinského z Chlumce a Žďáru.Bez zajímavosti není,že z řad sudetských Němců byla pod patronací něm. armády vytvořena teroristická organizace s krycím ozančením "K".Tito lidé prošli speciálním výcvikem jenž jim ordinoval likvidovat osádky bunkrů pomocí 2 úderných skupin.Zprava se přesunoval velitel 1.úderné skupiny se zamlžovacím rojem,rojem granátníků,kulometným rojem a zahražovacím rojem.Jiné varianty potom u někteých úderných skupin počítaly s rojem pro vhazování protipěchotních překážek trhavinou.

Nebezpeční byli i vojáci naší armády s německou a maďarskou národností.16.12.1937 dostala čs. rozvědka zprávu,že v úseku mezi Hřenskem a Libercem mají nacisté nelpřesnější zprávy z celého pohraničí,také díky tomu,že opevňovací práce jsou zde špatně střeženy,protože strážní mužstvo tvoří většinou vojáci německé a maďarské národnosti a je značně nedisciplinované...V mlze i dešti stžežili své úseky předc slídivými zraky henleinovců,kteří věnovali mnoho úsilí,aby svým chlebodárcům z drážďanského abwehru mohli předávat stále čerstvé novinky ze stavby opevnění.V nepřátelském prostředí střežili vojáci z "dvaadvacítky" v nekonečné šňůře služeb svůj "betonový les",kde se mohli v širokém okolí spolehnout jen na hrstku českých menšinářů,německých antifašistů,četníků a příslušníků FS.

Od stále početnějších henleinovců mohli naopak čekat jen to nejhorší.26.9.1938 se konal v henleinovci obsazeném Varnsdorfu pohřeb českých finančníků Teichmana a Kozla.Který ale musela zaplatit nacistům těhotná manželka-vdova respicienta Jana Teichmana.Pohřeb se odehrál za cinického smíchu kolem zevlujících sudeťáků. Dnes se často píše o různých "hrdinských" kouscích SSmanů jako byl Skorczeny a například jeho únosu duceho-Mussolinni.Bohužel v našem dnes už zaprodaném tisku se nepíše o skutečných hrdinských činech českých hraničářů z doby před II.světovou válkou.A bylo jich dost!Poslyšte jeden z nich.25.9.1938 už vlastně v nepřátelském Vansdorfu a v našem předpolí leží v tamní nemocnici těžce zraněný zajatý dozorce FS Miroslav Bernard,kterému hrozí odvlečení do Německa.Henleinovci mu neposkytují téměř žádnou zdravotní péči.Město je plné ozbrojených příslušníků freikorpsu a sudeťáků.V 10hodin před Varnsdorfskou nemocnicí zaskřípaly prudce brzdy dvou osobních a jednoho nákladního automobilu.Hlavně šesti lehkých kulometů držely v šachu široké okolí.Z vozů se k budově rozeběhla rojnice mužů ve finančnických uniformách.Dupot jejich bot se za okamžik rozlehl chodbami prvního patra.Inspektor Marvan rozrazil dveře jednoho z nemocničních pokojů.Se zadrhlým hlasem volá na muže na jednom z lůžek:"Pojď hochu,jsi přece náš a tak mezi nás patříš.Těžce zraněný Bernard je dojat.Nezapomněli na něj!"Za několik málo okamžiků již malá kolona vozů uhání před zraky zkoprnělých henleinovců do středu města,kde ještě chtějí naložit četnického npor.Jansu,který se ukrývá ve svém bytě.Zde se je pokusí obklíčit ordneři.Výstržná dávka z kulometu je však zastavuje.Kolona už za chvíli vyráží s vyděšeným nadporučíkem z města.Za chvíli už podává inspektor Marvan hlášení o splnění úkolu.Nejodvážnější akce přísl.SOS ve Šluknovském výběžku a za hranicí pevnostní linie skončila.Koncem září přepadli ještě henleinovci v lesích poblíž nádraží v Chřibské polní stráž SOS,ale útočníci byli odraženi a zahnáni.V Dolním Podluží zase přepadli sudeťáci oddíly SOS,přičemž na sosáky střílel nějaký henleinovec z kostelní věže,z kulometu.2 čs. vojíni byli zraněni.Respicient Střihavka se však nezalekl a v nastalém obkličování ordnery nechal vyhodit do vzduchu dva přístupové mosty...

Vše však bylo marné,protože o osudu českého pohraničí se již zatím v noci v Mnichově velmocensky dohodly vlády nacistického Německa,fašistické Itálie,demokratické Francie a Velké Británie!Ortel nad Československem přišli diplomatům zrazené země Masaříkovi a Mastnému sdělit jejich dosavadní "spojenci" Neville Chamberlein a Edouard Daladier.Předsedové vlád Velké Británie a Francie se tvářili nezúčastněně.Trapné ticho přerušuje Chamberlein,který se jen tak mimochodem zmiňuje o právě uzavřené mezinárodní konferenci a pak podává vyslanci Mastnému její závěrečný dokument a vyzývá jej,aby text nahlas přečetl.Nesmyslná absurdní scéna.Mastný začne váhavě předčítat,občas se zarazí a žádá o vysvětlení.Včerejší spojenci odpovídají vyhýbavě a neurčitě.Britský premiér dává mezitím okázale najevo svoji ospalost.Mastného a Masaříkovy zoufalé námitky přerušuje proto rozmrzele rada britského ministerstva zahraničí a někdejší člen Rucimanovy mise Frank Asthon-Gewatkin:"Nemá smyslu o věci diskutovat.Nemáte jinou volbu,než dohodu přijmout.Je vám to jasné?"Arogantní germanofil ostatně již včera večer při náhodném setkání v hotelu československým diplomatům bez obalu řekl:"Nepřijmete-li,budete si muset uspořádat své záležitosti s Německem sami..."Ale jaká je to volba mezi sebevraždou a vraždou?Volá nyní Mastný,ale nikdo ho už nechce poslouchat.Šumava,Krušné hory,Krkonoše,Žatecko,Teplicko,Děčínsko,- Českolipsko,Litoměřicko a další starobylé zeměpisné pojmy českých zemí ztrácejí náhle svojí historickou příslušnost.Angličtí a francouzští gentlemani jdou spokojeně spát a o otázce spřátelené malé české zemičky už nechtějí přemýšlet...O hořkých okamžicích mnichovské kapitulace vypráví i spisovatel a bývalý příslušník FS František Frýda,kterého tato zpráva zastihla v předpolí linie opevnění v Lužických horách na Křížovém Buku:"stěží můžu vylíčit náladu,která vládla v pevnůstkách po kapitulaci.Staří záložníci zuřili nebo bez ostychu plakali.Rozhněvaní vojáci zapálili při ústupu dřevěné obložení stěn,bunkry uvnitř hořely.Mlhou prosakoval pach dýmu...Vojáci se smutkem pomalu odcházeli z hořících pevnůstek a proklínali ty,kdož zavinili naši porážku.

My příslušníci FS-zbytek SOS-jsme odcházeli poslední...Ztráceli jsme naši historickou hranici,která nám byla vším.Byli jsme připraveni bojovat a potupný ústup nás pálil.Vždyť tam nahoře jsme nechali všechno:domovy,majetek,mnozí tam prožili nejlepší léta svého života..."Na to se nezapomíná.

Vzpomínky z nechtěných ústupů: František Klíma z OFS Rožany-"Do pevnůstek jsme nanosili dřevo a zapálili pevnůstky,ve kterých bylo dřevěné vnitřní obložení.Přijel ale nějaký náš major a vytýkal nám to...Poslední ustupovala z linie dle plánu SOS.Němci na stažení nečekali,dohnali nás a museli jsme jít příkopem pod namířenými kulomety..."

Hynek Jirman z OFS D. Poustevna-

"Dohnal nás Wehrmacht a chtěl nás odzbrojit,ale náš velitel inspektor Vácha to odmítl a řekl,že se budeme bít a rozvinul nás do rojnice.Na scéně se potom objevil nějaký rozumnější německý důstojník a zbraně nám rozhodl ponechat.A my šli pak apaticky dál..."

František Vajnar z OFS Fukov-

"Při ústupu přes Českou Lípu na nás z oken jednoho domu začali místní Němci omylem házet květiny,mysleli si že už jdou němečtí vojáci.Ti tu ale byli za chvíli a mladý německý poručík nám řekl,že dále nemůžeme pokračovat,protože náměstí je plné sudeťáků,kteří chtějí vítat své "osvoboditele".Proto jsme museli jít postranními uličkami,abychom nenarušovali průběh "slavností".

Josef Holava z OFS Lobendava-

"Nikdy nezapomenu na ty drásající scény,kdy jsme na silnicích potkávali české lidi s vozíčky,někde s kravským či koňským potahem.Odcházeli s nejnutnějšími věcmi do vnitrozemí.Pláč,zoufalství,vystrašené děti...A byly to velké zástupy Čechů,kteří se museli stáhnout...V kontrastu s tím jsme při průchodu Č.Lípou viděli německé ženy,jenž byli přímo hysterické nadšením".

Bohužel ale někteří naši vysocí armádní důstojníci jako brigádní generál František Jelínek,generál Lev Prchala,plk. generáního štábu Emanuel Moravec se za bojová družstva SOS nestavěli,ba co víc,opovrhovali jimi a sami za sebe vlastně hráli na dvě strany.

František Serbousek FS-"Ustupovali jsme pěšky,bylo nás 30-40 vyčerpaných příslušníků SOS-financů,četníků,policistů a voj. záložníků.Já jsem se vracel ve vypůjčených kalhotách,rozedrané košili,ponožky se dali sundávat i s kůží.Stát se o nás příliš nestaral,nábojů bylo poskrovnu.Najednou nám cestu zastoupil nažehlený podplukovník od armády a řval na nás co jsme to za bandu otrhaných chlapů,ať se stydíme.Tu z řady vystopupil ruský legionář a respicient FS z Hazlova Franta Zinek a bez rozpaků se do podplukovníka pustil.Mimo jiné se ptal,kde byla armáda,když nám bylo nejhůř?On na to řekl,že povinností družstev SOS bylo se na hranici obětovat,pro nic jiného tam prý posláni nebyli".

1.10.1938 kdy už byl vykonáván rozkaz ztáhnout se z pohraničí a odstoupení území,došlo k jednomu z posledních bojů jednotek SOS s henleinovci,kteří napadli 10 člennou polní stráž SOS u Rybniště,ikdyž byli naši nuceni ustoupit,způsobili nepříteli těžké ztráty 3 mrtví,1 těžce raněný.Sami vyvázli s lehkými zraněními.Celková národní katastrofa už šla do finále.Jejím odrazem na hranicích se staly zaťaté zuby,slzy poražených mužů,nadávky.Řídící učitel ze Zamach Jindřich Marek si na pozici ustupující dělostřelecké baterie prohlíží mapu zmrzačené republiky,na tváři mu osychají slzy a tužka mechanicky šrafuje odstoupená území,která tak dobře znal ze školních výletů se svými žáčky-Hřensko,Máchovo jezero,Krkonoše...Nakonec si pod mapu připíše:Naše hory se nám vratí!!!Složí ji a strčí do deníku,který přečká jako dar vnukovi desítky let.

O ztrátě našeho pohraničí na podzim roku 1938 se často píše jako o kapitulaci republiky bez jediného výstřelu.Není to však zcela pravda.Selhali jen politici,čeští hraničáři a němečtí antifašisté bránili republiku se zbraní v ruce a není jejich vinou,že se na jejich hrdinství a oběti zapomnělo v dobách komunistického režimu a chce se bohužel zapomenout v zájmu sudetoněmecké politické lobby,díky vlivné části českých médií a tzv. "společenských elit" českých intelektuálů i dnes!OBRÁNCI HRANIC Z OSMATŘICÁTÉHO ROKU MAJÍ SVĚDOMÍ ČISTÉ A MOHLI BY SYMBOLICKY ODPOVĚDĚT SLOVY BÁSÍKA FRÁNI ŠRÁMKA:"JENOM Z ÚST NEVYPUSŤ,ŽE JSEM SE BÁL.PATRONI ČEŠTÍ?STÁL JSEM TAM?STÁL!"

6.9.1938 v10hod,. dopoledne vjel za chladného počasí na české území do Fukova,triumfálně,Adolf Hitler s Henleinem,Keitelem a Himmlerem.

Všude,v Rumburku,Krásné lípě,Chřibské,České Kamenici(kde je vítal hrabě Ulrich Franz Kinsky v uniformě SA),Novém boru a Cvikově ho vítali davy jásajících henleinovců připodobnitelných k pozdějším cestám Beatles po Anglii.Daleko od historických hranic v Ústí nad Labem a České Lípě dál sudeťáci útočí na zbylé tvrdošíjně zůstavající české obyvatelstvo ve svých domovech.V nemocnicích končí naši občané Píša,Kinzl,Háva,Ouda,...

Nové hranice nám byli určeny hluboko ve vnitrozemí.Příkladně ve východních Čechách se životní prostor tak velice zúžil,že hranice byli už ve Velichovkách(to je pouhých 20km od vých. metropole H.Králové),Malých Svatoňovicích,České Třebové,Litomyšli,Poličce,...PRO TY,kteří říkají,že to za protektorátu nebylo tak zlé,bych rád zdůraznil,že například ze směru Česká Lípa-Mělník-Praha proudily davy uprchlíků a často jen s nejnutnějšími věcmi,nevědouce zdali je vůbec někde někdo ve vnitrozemí ubytuje.Byli hladoví,nevyspalí,ztratili rodný dům,přátele...Často tak končili početné české rodiny z Ústí,České Lípy namačkaní u svých příbuzných v Praze.Pět let tak mnoho rodin živořilo.

14.3.1939 několik stovek henleinovců přitáhlo za velkého řvaní od Modřic(u Brna) k Rajhradu a zde přepadlo a zapálilo celní úřad,pak spokojeně odtáhlo na území obsazeném nacisty.A tak se další čeští uprchlíci valí ze sudet do okleštěné republiky.Pohled na ně je žalostný.Přecházejí kolem,jsou zkrvaveni,s plačícími dětmi a nejnutnějšími potřebami.Zlomeniny žeber či klíčních kostí nejsou vzácností.Hraničáři jsou ale bez ohledu na bezvýchodnost situace odhodláni se postavit nacistům na odpor.

15.3.1939 jsme byli sraženi na kolena-protektorát Čechy a Morava-teprve nyní si mohli henleinovci plnně vychutnat totální ponížení Čechů.A také se začali ještě více mstít,za to že museli od roku 1918 žít v republice Československé.S maximálním přispěním sudeťáků skončili v říšských věznicích-J,Soukup,B.Svoboda,Kotrlík,V,Vrba,-J.Kozman,B.Kobr,J.Rejchrt,V.Šťastný,J.Holava řada jich byla ve věznicích umučena či popravena jako byl Adolf Marvan,Václav Vydra,František Brada a další...

Po válce už 12-24.5.1945 se začali znova rychle vracet na své ztracené varty přeživší příslušníci FS a tak dostáli svého slibu,který tenkrát v předválečných letech pronesli u hrobů svých zavražděných kamarádů.Slib, že se jednou vrátí,a vrátili,za což museli znova,příkladně na Šluknovsku platit svou krvavou daň: 4.3.1946-v noci padl při ostraze hranic střelou ze zálohy u Lipové respicient Oldřich Novotný.22.5.1946-v prostoru samoty Český Mlýn napadena střelbou hlídka FS Krásná Lípa.Červenka byl těžce raněn. 1.4.1947-v lesích mezi obcemi Království a Jiříkov u hraničního kamene ze zálohy zastřelen a oloupen respicient FS Bohumil Koten . 4.4.1947-ve Varnsdorfu pašerák a bývalý esesák Schmotzer zastřelil štábního strážmistra SNB Stanislava Nechvátala.

Plnně souhlasím s názorem historika Jindřicha Marka,že žít bez kořenů a naslouchat současným falešným prorokům,ktreří s kultem národního flagelantství ovládli tisk a nekonečné televizní debaty salónních žvanilů,aby se stejnou drzostí deformovali naši národní historii jako jejich někteří komunističtí předchůdci v bývalých klíčových postech vedení země,prostě nejde.Žádný boj není vyhraný.Nedopusťme aby další páni "Hodžové a Moravcové",jako jsou naši "milí" Schwarcenberkové,Bursíkové,Topolánkové,Vondrové,-Vidímové,Kalouskové,Paroubkové,Špidlové,či páni roku 68 Bil'akové,Indrové a Kapkové,prodali naši republiku budovanou na zemi prosycené krví a slzami příslušníků SOS a vůbec všech statečných,kteří nám ji v roce 45 dobili zpět...Situace v dnešním pohraničí je následná:některé hraniční přechody jsou obsazeny rakouskými aktivisty(nebo bůh ví,co za jejich zelenou politikou vlastně je),v Krkonoších a na Broumovsku se zabydlují a budují svá obydlí Holanďané,na Karlovarsku Rusové,Američané se dokonce chtějí pevně zakotvit v samém středu Čech na Brdsku a ještě ke všemu budou ozbrojeni!...Jako sůl by byli potřeba znovu ti odvážní hoši v uniformách finanční stráže a SOS,aby stáli jako tenkrát před lety v pohraničních hvozdech a s hrdostí jim vlastní bránili naše posvátné tisícileté území!

Takhle to totiž už jednou začínalo,když jsme si sem ještě za středověku,možná trochu neprozíravě,zvali Němce.Chtěli půdu a zisk,dodržovat naše pořádky a žít v Československé republice ve valné většině prostě jaksi nechtěli...v říjnu 1938 vstoupila do pohraničních vísek německá vojska.Naděje a touhy německé části obyvatelstva došli naplnění...

Kdo z nás ví,jaká událost je spojena se dnem 11.října???

Bohužel, asi málo kdo. A při tom tento den za první republiky a v dobách národního obrození patřil k nejvýznamnějším v roce!

Čím to je, že jiné státy vyzdvihují své dějiny a s nimi spojené slavné osobnosti do výšin a u nás se takřka zapomíná na jednoho z největších vojevůdců a politiků.

V období 15.století to byl pro Čechy nejsmutnější den srovnatelný pouze s 6.červencem 1415, kdy katolická církev za souhlasu" lišky ryšavé" upálila našeho největšího reformátora,mistra Jana Husa.

Ano, 11.října 1424 zemřel hejtman Jan Žižka z Trocnova neboli Kalichu.

A tak si alespoň trochu oprašme nejdůležitější životní události Jana.

Přesný datum narození není znám,bylo to nejspíš v roce 1358 v drobném jihočeském zemanském sídle u Trocnova. Již v mládí se účastnil odvetných nájezdů proti pánům z Rožmberka. Roku 1410 se přidává k Polským rytířům a bojuje na bojišti při dolní Visle proti Němcům. Déle se účastnil s Poláky velké bitvy u Grunwaldu neb Tannenberku. Roku 1414 již byl ve službách královského dvora, a nakloněn ke kázání Jana Želivského.

30.července 1419 se v Praze odehraje defenestrace na novoměstské radnici, kde jsou z oken vyházeni radní konšelé.

Později v r.1419 Jan odmítne mír sjednaný ze strany "mírnějších". Po sjednání míru odchází s průvodem do Plzně, kde kázal Václav Koranda ,který potlačoval boj. Na jaře 1420 je Koranda donucen odejít z Plzně a s ním odchází i Jan společně s měšťany (400bojovníků s rodinami), kteří schválně na tržišti zapálí svůj majetek. Odcházejí do jižních Čech nedaleko obce Ústí nad Lužnicí , kde na hoře budují novou obec Tábor. Jedná se v té době o něco nevídaného. Lidé kteří přicházejí ze širokého okolí do tohoto Tábora u vstupních bran odevzdávají veškerý svůj majetek do společných kádí,pro společné užívání. Jsou si všichni rovni,jak před bohem tak sami před sebou!

Když selhaly všechny pokusy umírněných husitů o smír se Zikmundem, 21.května 1420 požádali okamžitě Žižku o pomoc Praze. V červenci byla Praha obsazena Zikmundem a jeho vojsky,tvořenými Chorvaty, Rumuny, Holanďany,Španěly, Angličany, Poláky a Rakušany. 14. července husité odvrací útok na Vítkově.Zikmund obdrží nesmírnou porážku.Žižka rozvinul novou,geniální taktiku a strategii.Už jen jeho vytvořením nového vojenského řádu se mu nemohou rovnat jiná Zikmundova vojska, která jsou najímána za žold a nebojují za svou věc. V r.1421 jde Praze na pomoc ještě jednou. Po té dobývá jiná a jiná česká města, která ať již jsou na straně Zikmundově nebo straně umírněné.

Jan se též zmocnil dřevěné tvrze u Litoměřic kterou vlastnili němečtí Křižáci proti kterým také bojoval na Visle. Dal tu budovat zděný hrad Kalich po kterém se také psal Jan Žižka z Kalicha.

V červnu 1421 se konal sněm v Čáslavi, aby zde bylo sjednáno ukončení bojů a smíření s dalšími národy.Zde nesouhlasil se jmenováním Zikmunda za českého krále. Bylo ustanoveno dvacet vladařů ke správě země, mezi nimiž byli pouze dva zástupci Tábora- jeden z nich byl Žižka.

6.ledna 1421 Jan odráží Zikmundova vojska u Kutné hory. V pravdě, byl to zděšený únik samotného Zikmunda až k Německému Brodu. V červnu 1423 přichází Žižka do Hradce Králové,a v listopadu pořádá shromáždění nových členů Hradeckého Tábora,kde se zmiňuje o zakládání nového vojska s panem Janem Roháčem z Dubé, jenž bude o pár let později jako poslední radikální husita zajat na hradě Sion a se svými druhy popraven v Praze na rozkaz "lišky ryšavé" Zikmunda,v té době již českého krále.

7.června 1424 se utkal s umírněnými Pražany v bitvě u Malešova , a tam je také poráží. Je to vrchol Žižkova vojevůdcovského talentu.Bylo to největší a nejtěžší vítězství jeho života.

V září a říjnu se konal sněm ve Zdicích, a to mezi Pražany ,starým Táborem a stranou Zikmundovou kde bylo dohodnuto, že lidé obojího vyznání mají právo chodit ke kázání,kamž se jim líbí. Jan Žižka se po té vydává na Moravu, aby pokračoval v boji proti straně Zikmundově. Cílem útoku byl hrad Přibyslav za Německým Brodem.V ležení před Přibyslaví se Jan roznemohl "od hlízy" a 11.října 1424 zemřel…

Jeho bojovníci zvolili si jméno Sirotci.

Žižka zemřel jako vojenský a politický náčelník obcí Hradeckých. Bylo proto přirozeno,že byl pohřben v hlavním kostele hlavního města Jeho republiky,u Sv.Ducha v Hradci Králové.

Teprve když padlo panství kněze Ambrože v Hradci (r.1436), bylo tělo převezeno do kostela v Čáslavi, kde je do dnes jeho lebka vystavena v muzeu na radnici.

A tak se dne 11.října nejspíš v denním tisku a televizních novinách dozvíme o nových diskriminačních zákonech EU pro nově přijaté státy a nesmyslném verbálním handrkování našich ""vynikajících"" představitelů vlády.

Bohužel, takoví muži jako Žižka se už nerodí.

I.

Dne 27. května 2007 si připomeneme události, které se před 65 lety hluboce zapsaly do podvědomí českého národa. Poukázaly na vnitřní sílu a odhodlání vzepřít se ničivé mašinérii i za cenu obrovských represálií následující bezprostředně poté. 27.května 1942 v 10:35 byl proveden atentát na zastupujícího Říšského protektora v Čechách a na Moravě, generála SS a policie Reinharda Heydricha.

II.

Historie operace Anthropoid má svůj prapůvod ještě před vznikem 2.světové války, kdy vojenské ústředí československého odboje v Londýně vydalo rámcovou směrnici pro vznik sabotážní organizace v okupovaném Československu. Organizace byla nazvána PERUN. Měla v podmínkách ilegality realizovat taktiku neregulérní války proti Německu, jak v této době byla chápána britskými zpravodajskými kruhy. Jedním z jejich úkolů byla též likvidace jednotlivců i skupin osob z okruhu prominentů německého okupačního režimu, nebo decimování jeho organizací, proti zradě z vlastních řad, proti genocidě českého národa.

Popravdě řečeno tzv. teroristický program nepatřil v historii našeho odboje za války k charakteristickým činům. Patřil více k živelným projevům odporu než k plánovaným a cílevědomým akcím. Útoky podobného druhu ve srovnání s Francií, Polskem, Jugoslávií či Sovětským Svazem byly v našich poměrech spíš výjimkou. A přece právě atentát na Reinharda Heydricha zajistil českému odboji čestné místo v historii evropské rezistence.

Operace se do československých dějin zapsala rozporuplnými výsledky. Na jedné straně pozvedla prestiž československého odboje v celém světě. Vedla k obrovské vlně solidarity s utrpením českého národa, který byl vystaven kruté německé odvetě. Jméno Lidic se stalo symbolem sympatií s malým národem, který touto vojenskou akcí prokázal své odhodlání k boji. To vše převážilo na vahách politických rozhodnutí spojenců při řešení o budoucnosti Československa. Druhou stránkou tohoto úspěchu byly těžké ztráty domácího odboje, z nichž se vzpamatoval až v posledním roce války. Především z těchto, ale i z jiných důvodů se operace ANTHROPOID stala jedním z nejvýznamnějších činů evropského protifašistického odboje.

V poměrech poválečného Československa, zejména od roku 1948, patřila operace ANTHROPOID a většina souvislostí s ní spojených k tzv. tabuizovaným problémům našich nejnovějších dějin. Byla zatracována, zkreslována, některá fakta zamlčována, jiná překrucována, další neuvěřitelně interpretována. V podstatě pouze proto, že byla provedena silami československé zahraniční armády a domácího odboje, působícími v intencích československé vlády v Londýně.

III.

……Je 27.května 1942. Je krásný slunečný den a na zámku v Panenských Břežanech, přípražském letním sídle protektorátu, vyjíždí šedozelený Mercedes Benz 320 se značkou SS-3. Hendrich vyjel na svou poslední cestu. Z Panenských Břežan zamířil vůz s Hendrichem přes Klíčeny, Zdiby, Dolní Chrabry a sjížděl z Kobylis. Josef Valčík dal znamení Gabčíkovi a Kubišovi kovovým zrcátkem. Blíží se ostrá pravotočivá zatáčka z ulice Kirchemayerovy do ulice V Holešovičkách. Heydrichův řidič Klein musí snížit rychlost asi na čtyřicítku ….. a teď se náhle objeví chodec, odhazuje plášť, pod kterým dosud skrýval samopal a namíří na osádku otevřeného Mercedesu. Zbraň však selže, nevyjde jediný výstřel. Po selhání Gabčíkova Sten-gunu hodil Jan Kubiš před pravé zadní kolo Hendrichova automobilu bombu s plastickou trhavinou. V tom okamžiku v místě atentátu projížděla tramvaj, z které vyskočil jeden pasažér a spolu s jinými lidmi začal, možná z nevědomosti, pronásledovat Jana Kubiše. Ten je musel zastrašit střelbou do vzduchu. Teprve potom se podařilo odjet na připraveném jízdním kole směrem do Libně. Gabčík se ke svému kolu pro dotěrnost pronásledovatelů nemohl dostat. Když mu při pokusu o střelbu na Hendricha selhal samopal a Kubiš použitím bomby řešil situaci, vytáhl Gabčík zn. Colt, přeběhl ulici s cílem dostat se rovněž ke kolu. Přestože zraněn, pokusil se Hendrich za ním popoběhnout. Na kraji chodníku se zastavil a dvakrát na Josefa Gabčíka vystřelil. Ten se však kryl za elektrickým sloupem a střelbu opětoval. Poté se Hendrich se silnou bolestí chytil zábradlí. To již Gabčík prchal směrem ke Kolínské ulici pronásledován Hendrichovým řidičem Jonatánem Kleinem. Při útěku se Josef Gabčík chtěl ukrýt v řeznickém krámu Františka Braunera v sousedství vchodu domu Na Zápalčí 22. Řezník na něho upozornil Hendrichova řidiče SS Oberscharfuhrera Johanese Kleina, který se začal krýt za betonovým sloupkem plotu. Gabčík na něho zahájil palbu a podařilo se mu esesáka zneškodnit. Potom bezpečně unikl.

Po atentátu jako by se po parašutistech slehla zem. Večer 27. května přijel do Prahy šéf pořádkové policie Kurt Delegue " provést sérii tvrdých zásahů´´ jak napsal Himlerovi, " které jako mlýn drtí nervy Čechů a umele vytvářejí potřebnou náladu, jež je charakterizována stupňováním strachu, až k pověstem o všeobecném zdecimování národa´´. 4.června 1942 Reinhard Heydrich v 7:30 zemřel. 6.června byla jeho rakev, zahalená vlajkou SS a smutečně zdobená osobní přilbou a kordem, připravena k půlnočnímu převozu na Pražský hrad. Z čestné síně Pražského hradu byla ráno rakev umístěna před Matyášovu bránu.

VI.

V 18:00 byla rakev přenesena na dělovou lafetu, nad Prahou zakroužila letadla a zahřměly salvy. Smuteční průvod prochází Nerudovou ulicí, Mosteckou, přes Karlův most po Vltavském nábřeží, kolem Národního divadla, Národní třídou k Můstku a vzhůru Václavským náměstím. Husté špalíry lemovaly celou trasu průvodu. Z hlavního nádraží vyjel smuteční vlak ve 20:45. Po osmi měsících hrůzovlády se její čelní strůjce i aktér " vrací ´´ do Berlína. Protektorátní vláda s prezidentem dr. Emilem Háchou odjíždí na pohřeb do Berlína. Setkání s Adolfem Hitlerem bude krajně nepříjemné.

Nacistické vedení se rozhodlo provést demonstrativní zastrašovací akci s depresivními účinky na české obyvatelstvo. 9. června přišel z Berlína rozkaz ke zničení Lidic. Obec čítající téměř 500 obyvatel, začaly oddíly nacistické ochranné policie obkličovat kolem 22. hodiny. 10.června 1942 byly ženy a děti odvezeny do školní tělocvičny v Kladně a odtamtud do koncentračních táborů. V 7:00 zapálili nacisté v Lidicích první dům a prvních pět mužů postavili na zahradě Horákova statku čelem k popravčí četě. Všech 173 lidických mužů postříleli. V pražských Kobylisích a v brněnských Kounicových kolejích i jinde mnohokrát denně nabíjejí popravčí čety. V této atmosféře poslal již 13.6. parašutista Karel Čurda anonymní dopis na četnickou stanici v Benešově a 16.6. se dobrovolně přihlásil v Pečkově paláci v Praze. Udává první adresy. Gestapo do té doby nemělo žádné přímé stopy k " pachatelům atentátu". V noci ze 17. na 18. června se gestapo s několika na sobě nezávislých výpovědi zatčených dozvídá, že se parašutisté skrývají v kostele Karla Bartolomějského ( nyní Cyrila a Metoděje) v Resslově ulici v Praze. Nejdříve jednotka o síle více než 700 mužů obkličuje kostel, ale také okolní budovy, Karlovo náměstí a celé blízké nábřeží Vltavy. Je čtvrtek 18.června 1942. Za úsvitu vtrhli útočníci do chrámových prostorů. Npor. Adolf Opálka sice předem nařídil odstranit z okna v zadní části objektu mříž pro případ nutného úniku, ale vzhledem k počtu oblehatelů i tato cesta zůstala slepou nadějí. Kůr a teda i přístup do podzemí, kde se skrývali zbývající ze sedmi parašutistů, bránili Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík. Po vyčerpání bojových prostředků Adolf Opálka a Josef Bublík sami ukončují životy ranou do spánku. Jan Kubiš vykrvácí následkem těžkého zranění nepřátelským granátem. Němci nasadili přes 100 střelců ze samopalů a kulometů. Aby lépe viděli, přistavili k větracímu okénku krypty z ulice světlomety. Obránci je však ihned rozstříleli. Dokud měli parašutisté žebřík, stačili jím z okénka větrací šachty pohotově vystrkovat veškeré hadice. Za pomoci některých horlivců ze strany českých hasičů byli však obránci o důležitý žebřík připraveni. Útočníci na obránce vháněli kouř, pak vodu - 3000 litrů za minutu. Jedna z posledních nadějí parašutistů, pokus o prokopání se do kanalizační stoky bylo marné. Když ztratili šanci na únik a střelivo docházelo, všichni čtyři vojáci věrni slibu a cti ukončili své životy výstřely do pravého spánku. Čtyři výstřely, čtyři osudové tóny se nesly prostorem. Čtyři tóny jako v melodii od Beethovena.

V.

Padlí obránci byli vyneseni na roh Resslovy a Václavské ulice, k identifikaci, při které pomáhal také bývalý parašutista Karel Čurda. Nacisté pak s bestiálním cynismem, tak přízračným pro jejich ideologii, oddělili hlavy od trupu. Gabčíkovu a Kubišovu uložili do skleněných dóz s fixačním roztokem, ostatní hlavy preparovali. Nacistická posedlost po krvi neznala mezí. Podobně jako Lidice se nacisté rozhodli vyplenit i Ležáky na Chrudimsku, 24.června 1942 byli muži a ženy zastřeleni, děti odvezeny do koncentračních táborů (po válce se vrátily dvě).

Likvidace R. Heydricha, tragédie Lidic, stovky obětí a další okolnosti vyvolaly neobyčejně silný mezinárodní ohlas, který napomohl k předpokladům obnovení samostatného Československa v jeho původních hranicích a demokratických základech. Již v srpnu a září 1942 odvolaly vlády Velké Británie A Národní výbor bojující Francie platnost Mnichovské dohody a USA v říjnu definitivně uznaly čs. Exilovou vládu v Londýně. Přibližujeme si tedy tyto nezapomenutelné historické okamžiky a tím je vracíme tam, kam vždy patřily, do národního podvědomí, aby v něm setrvaly, přeměněny v morální odkaz padlých budoucím generacím, jimž bude dopřáno svobody. Neboť není pochyb, že ve smyslu tohoto cíle byla operace ANTHROPOID provedena.

Mezi zločince z řad příslušníků gestapa, kteří se dopustili nejtěžších provinění proti českému národu, náleží bezesporu vedoucí služebny gestapa v Pardubicích kriminální komisař, SS Hauptsturmführer Gerhard Clages (narozen 26. června 1902). Do Pardubic byl přemístěn již v červnu 1939, kdy nahradil velitele tzv. Einsatzkommanda JUDr. Constantina Canarise, příbuzného náčelníka německého abwehru admirála Wilhelma Canarise. Gerhard Clages v Pardubicích proslul zaváděním brutálních metod vůči zatčeným českým občanům. Sám osobně dokonce tloukl své oběti a osobně nařizoval podřízeným zostřené výslechy. Se svým zástupcem vrchním kriminálním sekretářem, SS Untersturmführerem Waltrem Lehnem byli postrachem pro ty, kteří se dostali do jejich moci. Clages byl kariérista, člověk toužící po moci a bohatství. V práci naproti tomu býval, jak tvrdila jeho sekretářka Irma Helena Kautzová, povrchní - do kanceláře chodil pozdě a pracoviště brzy opouštěl. Jeho zálibou bylo dokonalé oblékání, ženy, alkohol a hony. Psaní pozvánek prý bylo přednější než výkon služby. V Pardubicích žil se svojí manželkou Johannou. Negativní charakterové vlastnosti se u Clagese projevily zejména po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. V Pardubicích byla základna paraskupiny SILVER A s velitelem nadporučíkem Alfredem Bartošem. Když se gestapu podařilo proniknout do sítě obětavých pomocníků této skupiny, Gerhard Clages velmi ožil, vynikal pracovní horlivostí i snad proto, že viděl příležitost, jak ukázat na sebe a docílit nového stupně v kariéře. Při zatýkání mnoha českých vlastenců 20. června 1942 se osobně zúčastnil výslechů, zatčené týral a nařizoval, aby tak činili jeho podřízení. Jezdil po bytech svých obětí a zde si bral pro sebe cennosti. Vypověděl o tom jeho osobní řidič Gerhard Schmecktal. (2) Clages ukradl dokonce zatčenému Arnoštovi Košťálovi, majiteli hotelu Veselka, snubní prsten a ještě se tím cynicky chlubil jeho manželce Jarmile Košťálové. Byl to také Clages, který navrhl nadřízeným v Praze srovnat se zemí osadu Ležáky, v které měl parašutista Jiří Potůček-Tolar vysílačku "Libuši". Clages měl podíl na tom, že v Ležácích byli zatčeni všichni občané včetně dětí. Na Zámečku v Pardubicích byli 24. června 1942 zastřeleni muži a ženy, děti odvlečeny - až na dvě děvčátka byly ostatní zavražděny v koncentračním táboře Chelmno. Clagesovy zásluhy v tomto krvavém díle byly oceněny povýšením na SS Hauptsturmführera. V březnu 1944 uskutečnili nacisté obsazení Maďarska (krycí název akce Margarethe I). Vedle německé armády vnikla sem také bezpečností policie a SD. Do skupiny gestapáků, kteří byli zařazeni do této skupiny, byli mnozí ze služeben v Čechách. A na Moravě. Mezi nimi byl i Gerhadr Clages. Byl zařazen k IV.oddělení velitele bezpečnostní policie, tedy ke gestapu. Clages nebyl v Budapešti, kde měl služební místo u zpravodajské služby (SD), ale u gestapa, zřejmě proto, že měl zkušenosti pro funkci policisty, nikoliv ale pro jemnější práci zpravodajskou. Pro své dřívější zásluhy a profesionální zkušenosti byl zapojen do akce "Panzerfaust"(úplné obsazení Budapešti) a zvláště pak do akce "Micky Maus", kterou osobně vedl specialista na únosy a teror, SS Obersturmbannführer Otto Skorzeny. V tomto podniku šlo o to, zmocnit se M. Horthyho ml. a využít jej jako rukojmí pro vydírání jeho otce, aby pokračoval ve válce po boku Německa. Při této akci padl 15. října 1944 v Budapešti Gerhard Clages. O to, že Gerhard Clages skutečně padl právě při zmíněné akci, není žádných pochyb. Svědčí o tom řada skutečností. Manželka Clagese Johanna odpověděla např. na smuteční kondolenci příteli rodiny statkáři Josefu Petružálkovi z Libanic u Chrudimi, ve které lituje smrti svého manžela. Pro smrt Clagese v Budapešti svědčí i výpověď Josefa Kosiny, kterou je vhodné pro její závažnost ocitovat: "Dne 1. 7. 1942 jsem byl přeřazen z Lomnice nad Popelkou, kde jsem dělal účetního lomu fy Vávra, z pověření banky (Pragobanka) v Pardubicích jako důvěrník a současně jako účetní lomu Hluboká fy Vaško a spol. v Dachově. Jednalo se o lom Hluboká. Kanceláře lomu byly tehdy v Pardubicích. V té době jsem věděl, že se jedná o majetek bratrů Vaškových, kteří byli v souvislosti s událostmi v Ležákách na příkaz pardubického gestapa popraveni. Jako správce lomu tam se mnou tehdy přišel jistý Herink z Litické akciové společnosti. Kde bylo jejich sídlo, mi není známo. Herink asi za rok byl pro špatné hospodaření odvolán a já jsem byl pověřen vedením lomu Hluboká i kanceláří v Pardubicích. Lom Hluboká po popravě bratrů Vaškových propadl ve prospěch Říše. Na tento majetek byl ustanoven správce, tak zv. Treuhänder, který měl kancelář v hotelu Veselka a také byl současně správcem tohoto podniku, který rovněž propadl ve prospěch německé Říše, neboť jeho majitel Košťál byl rovněž popraven. V době, kdy byl správcem lomu Hluboká Herink, jsem prakticky do lomu nepřišel. Od Kasala, ředitele Pragobanky, filiálky Pardubice, jsem se dozvěděl, že o lom projevuje zájem vedoucí služebny gestapa v Pardubicích Clages. Doslova mi Kasal říkal, že Clages chce lom Hluboká koupit pro svého synovce Bechra, který toho času byl někde na německé frontě, který byl údajně majitelem cihelen v Německu. Sám jsem věděl taktéž od Kasala, že Clages do lomu Hluboká po likvidaci Vaškových téměř denně dojíždí, kam dojížděl s tajemníkem gestapa Prausem a staral se o to, aby lom nadále prosperoval, z čehož byl naprosto zřejmé, že má o tento lom Clages vlastní zájem. Dne 5. 3. 1943 k prodeji lomu Hluboká synovci Clagese Bechrovi došlo. Odhad lomu Hluboká byl podhodnocen ing. Zikmundem z Prahy, kterého si zajistil Clages, jak mě o tom Kasal informoval. Lom byl prodán za 1,700.000 K, zatímco jeho skutečná cena byla včetně zásob 3,500.000 K. Po koupi lomu Hluboká Bechrem měl podpisové právo (prokuru) Clages, na základě čehož pobíral měsíční gáži ve výši K 5.000. Za mé působnosti jako vedoucího lomu Hluboká Clages velmi často do lomu dojížděl a měl specielní zájem na plnění plánu výroby, dá se to nazvat, že měl zájem o finanční efekt. Jinak do provozu nikdy nešel. Já sám jsem s Clagesem mluvil pouze jednou, přes tlumočníka, a to buď dr. Brejchu z našeho podniku a nebo tajemníka gestapa Prause, který s Clagesem převážně jezdil, neb jsem německy neuměl. Clages do lomu jezdil zásadně v civilu, jakož i tajemník Praus. V roce 1944 si nechal Clages postavit z provozních peněz dřevěnou vilu na pozemku tehdejšího obecního úřadu v Dachově, bylo to poblíž lomu Hluboká, v ceně 360.000 K. Po náletech na Pardubice koncem roku 1944 se do uvedené vily nastěhovala přechodně matka manželky Clagese a Clagesová do vily dojížděla vždy na neděli. Jinak Clages měl trvalé bydliště v Pardubicích. V dubnu 1944 jsem se oženil a přechodně jsem se do té vily nastěhoval, tak jsem se již s Clagesem nesešel. Věděl jsem o tom, že Clages asi v polovině roku 1944 odešel do Maďarska nebo mi to prostřednictvím tlumočníka řekl. Tehdy jsem od něho dostal pokyny, jak mám nadále v provozu postupovat a v jeho nepřítomnosti, že prokurou byla pověřena jeho manželka. Toto právo jeho manželka také uplatňovala a byl jí vyplácen jeho původní plat. V jednom případě na mě manželka Clagese požadovala částku 50.000 K, ale já jsem jí nechtěl tyto peníze vyplatit a odůvodňoval jsem to tím, že nemáme volné provozní peníze. Manželka Clagese si na mě zřejmě stěžovala u svého manžela, neboť asi tak koncem roku jsem dostal od Clagese z Maďarska dopis, ve kterém mi vyhrožoval tím, abych se jej nesnažil poznat v jeho skutečné podobě. Na tomto základě jsem také peníze Clagesové vyplatil." Je patrno ze shora uvedených skutečností a je nesporné, že Clages byl vyslán do Maďarska a že tam skutečně našel smrt. O jeho smrti v Budapešti nelze mít žádných pochyb. Při tom šlo o Gerharda Clagese, vedoucího služebny gestapa v Pardubicích, a nikoliv o Ottu Klagese. Některé náznaky o tom, že měl Gerhard Clages (alias Otto Klages) údajně pomáhat židům v Budapešti, je třeba brát s rezervou a při eventuálním připomínání jeho "záslužných" činů nelze v žádném případě opominout zločiny páchané na občanech Československa.

P.s:Dne 15.4. 2007 ve 20:00 hodin odvysílá ČT na kanálu ČT1 první díl nového dvoudílného filmu režiséra Jiřího Stracha " Operace Silver A ", líčící osudy nejen desantu ve složení Bartoš,Valčík, Potůček, ale i mnoha jiných statečných i těch méně statečných českých lidí v době protektorátu. Exteriéry byly vybrány mimo jiné i na pardubickém "Zámečku", kde skutečně sídlila úřadovna pardubického gestapa, u které se odehrávaly popravy českých lidí. Walter Lehne, který navrhl upálení Ležáckých v jejich domech a řídil popravy na "Zámečku" v Pardubkách, byl po válce na nosítkách dopraven do nemocnice v Nechanicích ( cca 15 km od Hradce Králové ), kde zemřel na tuberkulózu. Pokud Vás zajímají osudy těchto statečných lidí, kteří položili životy za naši svobodu, nenechte si tento skvělý film utéct ( předpremiéra v pradubickém Východočeském divadle měla velký ohlas ). Historická fakta tohoto dramatického příběhu našich dějin naleznete na adrese www.militaryzone.cz/view.php?cisloclanku=2006051901. Vlasti zdar!! (přiložené video s tématem sice nesouvisí, ale zaujalo mě, tak ho tam máte taky)

Karel Schwarzenberg, který je jako soukromá osoba jistě člověk bezúhonný a charakterní, představuje z hlediska politického osobnost protichůdnou našim tradicím a české státnosti. Pan Schwarzenberg pochází z knížecího rodu, který se v Čechách usadil po Bílé hoře. Schwarzenbergové dostali inkolát roku 1654. V čekých dějinách vždy stáli na straně prohabsburské a obdrželi za své služby konfiskáty české šlechty švamberské a rožmberské. Vlastenecky smýšlejícím lidem bude asi lhostejný názor, že následující stanovisko dle některých vyjadřuje "obrozeneckou obsesi" či "antihabsburský postoj". Náš stát je následníkem nikoli habsburské monarchie, nýbrž národní revoluce vedené T.G.M. a legiemi. Náš stát deklarovala washingtonská deklarace, která provždy rozvázala náš poměr s Habsburky a prohabsburskou šlechtou. Tou šlechtou, jejíž první představitel Erkinger Schwarzenberg se objevuje v Čechách věrně ve službách krále Zikmunda za husitské doby.A například se účastní bitvy u Domažlic,kde obrovské křižácké vojsko rozprášil pouhý zpěv husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci.Jedním z mála,kteří se,jak praví současný kníže Schwarzenberg,před husity "nepodělali",byl prý Erkinger.Schwarzenbergové měli na husity vůbec spadeno.Karel IV. roku 1889 v souvislosti s nimi pobouřil českou veřejnost.Sněm tehdy rozhodl,že na nové budově Národního muzea na Václavském náměstí nebude umístěna deska se jménem Jana Husa.Mladočeský poslanec Josef Šíl se rozhorleně dožadoval vysvětlení tak okázalé blasfemie.Karel IV ale spor smetl ze stolu.Rázně prohlásil,že"husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů".A náš kníže Karel Schwarzenberg s ním po svém,velmi noblesně,souhlasí.Míní:"To mu Češi nemohli nikdy zapomenout,i když je to taky část pravdy o té době.Čechy byli tenkrát ukrutně zpustošené".

ČSR nevznikla ani pro Velkoněmce, ani pro vatikánské kněží, ani pro velkostatkářské šlechtice, nýbrž pro rovnoprávné svobodné občany. Byla zaplacena krví a hlavami legionářů a mučedníků první světové války. Největší klad T.G.M., Dr. Edv. Beneše a M.R. Štefánika tkví v tom, že učinili z poddaných svobodné občany.
Někteří mohou nesouhlasně tvrdit, že současný pan Schwarzenberg je naprosto intaktní kandidát na vysoké státní funkce, že nemá nic společného s historií svých předků... opak je pravdou. Pan Schwarzenberg žil desetiletí v zahraničí vzdálen naší zemi a poměrům. Pan Schwarzenberg je v kontaktu s restituenty jako je paní Colloredo-Mansfeld, kteří neoprávněně vyžadují, jako potomci henleinovců, po státu restituce. Pan Schwarzenberg je natolik spojen s rakouským milieu, že by asi jen stěží mohl fungovat jako zástupce občanů legionářů a odbojářů, kteří se jako přední zasloužili o stát.
Fungování pana Schwarzenberga může přivodit národní kontroverzi, jež by nikomu neprospěla, ani jemu samému. Pan emeritní prezident Václav Havel se domnívá, že by nejmenování pana Schewarzenberga ministrem zahraničí uškodilo prestiži republiky. Opak je pravdou. Jmenování pana Schwarzenberga - snad i bez jeho přímého přičinění - přinese krátkodobé zisky tzv. velkostatkářským restituentům, monarchistům a zahraničním kruhům spjatých s restaurací vatikanismu a habsburkismu.

Pan Schwarzenberg může důstojně reprezentovat svůj stav v oblasti kulturní, společenské i ekonomické a zde může být i pro stát přínosem, ovšem jeho fungování ve vládě se českým občanům -vlastencům, kteří mají alespoň základní znalosti české historie, musí jevit jako nešťastné.

Tak se nám opět blíží jedno velice smutné výročí - 15.březen 1939 - zánik samostatnosti Československé republiky.Mimochodem,zajímalo by mne,jestli si tohoto data všimnou televizní média,tisk a vláda,co říkáte?Řekl bych,že to nebude na "pořadu dne".Politicky nebude vhodné se o tom zmiňovat.Je více jak půl století po té,co jsme s pomocí spojenců vyhnali Německá nacistická okupační vojska a po pár desítkách let se nám podařilo i zbavit vojenskopolitického vlivu bývalého Sovětského svazu,ale mě se nabízí jistá paralela s oním březnem...Nakrátko jsme si užili jakési samostatnosti,ale záhy jsme zcela slepě vlezli do chomoutu NATO,EU a dokonce si zase už k nám zveme cizí vojska,tentokráte to budou Americká.Bože,jak jsme neponaučitelní...Nyní se zamysleme nad tím co je stát a co nám zaručuje.Stát je organizované společenství lidí,žijících trvale na určitém ohraničeném území.Znaky státu tvoří:státní aparát-soustava orgánů vykonávajících státní moc a správu,ohraničené území na které se vztahuje působnost státních orgánů,obyvatelstvo,ozbrojená moc,a právní subjektivita-způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích.Stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu!"Pouze" členství v nadnárodních organizacích ho do jisté míry zavazují díky vládou(v zastoupení státu) odsouhlaseným a podepsaným smlouvám na bilaterální či multilaterální úrovni.Zavazuje,díky tímto vzniklým ekonomickým vazbám,potažmo politickým a v důsledku nakonec vojenským,čímž je naše suverenita ohrožena.Navenek sice v různých prohlášeních a proklamacích jsme ujišťováni,že tomu tak není.Ale ve skutečnosti a tím jsem naprosto přesvědčen,jsme se vstupem do organizací- NATO a EU stali vazaly těchto svazků,potažmo jejich nejsilnějších kormidelníků.Všem je asi jasné o které státy jde...Suverenita státu se bude stávat ohroženější a tudíž i jeho právní subjektivita.Pouze naivní člověk,čímž nechci nikoho urazit,se může domnívat,že vstupem ČR do EU se otevřely brány ke spáse našeho hospodářství.Tímto vstupem se "zavázal" každý členský stát,že jeho hospodářství bude řízeno,ne jako u každého poctivě svrchovaného státu ze vnitř,ale z vnějšku.Kde bude podřízeno silným mocnostem tohoto uskupení.A tudíž,v podstatě,způsobem politiky této organizace,jaké zboží a kolik vyvezeme,je nám určeno zvenčí.Kdo řídí české hospodářství,řídí i tok peněz a kdo řídí ekonomiku má v rukou celý stát.Nejdéle budou pravděpodobně tomuto směřování vzdorovat české obyčeje a naše kultura,ale i tyto nakonec vlivem migrace a globalizace padnou.Nic proti zahraničnímu obchodu,ten je pro hospodářství každého státu v rozjeté mašině civilizace velice důležitý!Ale mezinárodní vztahy a obchodní jednání se musí dít na bázi:samostatný a svrchovaný stát vůči samostatnému a svrchovanému státu.Z hlediska naší kultury,mravů a historických událostí jsme jedineční a patříme jako střed mezi západní a východní kulturu a jako takový ho musíme chránit a zachovat!Nesmíme utíkat ke kačerovi Donaldovi na západ ani k velkému bratru na východ.Nejsme zase tak malincí jak je nám politiky a zrádci(Nečechy) podsouváno,aby jsme se nemohli bránit nebo vést naše hospodářství.Na počet obyvatelstva jsme střední stát Evropy,jako Rakousko a skandinávské země.Ať se páni podívají do zeměpisných tabulek.A když to nepomůže,tak hloub do historie a narazí tam na takové velikány jako byl T.G.Masaryk,všichni obrozenci konce 19.století,veliký Jan Žižka s jeho husity,a nakonec železní Přemyslovci a ať jim řeknou,že jsme slabí vojensky a hospodářsky a že musíme hledat ochranu.Ne,ne,my nejsme slabí,slabí jsou naši představitelé,oni ať jdou hledat ochranu,sami pro sebe!Teď se mi z mlhy zase vynořuje onen březen 1939,ta paralela,ta paralela:14.března jsme ztratili Slovensko a Podkarpatskou Rus a za takovéhoto stavu pozůstatku,Čechy nám zůstali,odjel prezident Hácha a ministr zahraničí dr.F.Chvalkovský do Berlína.Zde Hácha,vystaven Hitlerovu nátlaku a Göringovým hrozbám leteckého bombardování Prahy,podepsal souhlas s kapitulací,se svěřením se zbytku státu"pod ochranu říše".

Ty roky jsou už naštěstí pryč a ikdyž mi v uších zní věta "nedostali jsme vás silou,dostaneme vás markou(eurem)" a Benešova prorocká slova ať si dáváme veliký pozor na souseda u severozápadních hranic,děsivě,jsem optimista.Ještě je nás hodně těch,kteří jsme velice hrdí na naše některé šťastnější historické události a oběti položené za spravedlivou věc - naši svobodu a samostanost-nikdy nezapomeneme!

Široké veřejnosti se tímto představuje shluk individualit,kteří by rádi poukazovali na nepravosti páchané na lidech naší vlasti,na právech jedince,na matce přírodě,na zákonech této republiky a na nepravosti páchanými jedním národem vůči národu druhému.Dále pak chceme přispívat k upevnění národního podvědomí formou odkazů na slavné okamžiky historie této země.O vaši čest se budou starat tito pánové:

Ing.Jiří Kudláček

Bc.Ladislav Kudláček

Luboš Kudláček

Michal Kudláček

Ing.Miroslav Kudláček

Patrik Kudláček

Petr Kudláček